Nejběžnější entomologickou metodou je individuální sběr, který spočívá ve vizuálním hledání brouků na cestách, rostlinách, pod kameny či pod kůrou – prostě všude kolem sebe, kde se právě nacházíme. Nutno říci, že i když se jedná o základní entomologickou metodu sběru, používáme ji při sběru brouků většinou jako metodu doplňkovou. Lidský zrak není zdaleka tak dokonalý, abychom tímto způsobem dosáhli výraznějších úspěchů. Brouci jsou velmi citliví a registrují naše kroky již na vzdálenost 1 až 1,5 m. Potom se rychle ukryjí za list nebo se prostě pustí a spadnou do vysoké trávy, kde je prakticky nemožné je objevit. Po odvalení kamene nebo kmene se zase většina druhů snaží rychlým útěkem opět ukrýt v podzemních chodbičkách či nejbližším okolí. Mnoho druhů svým zbarvením dokonale splyne s prostředím, ve kterém se vyskytují. Takové druhy budeme schopni rozeznávat až po určité době, kdy si náš zrak navykne na vyhledávání tvarů, připomínajících broučí těla.

Víme již, že brouky můžeme sbírat prakticky všude. Následující příklady nám ukazují, ve kterých prostředích se můžeme s brouky setkat:

• lidská obydlí a jejich bezprostřední okolí (stáje, garáže, sklepy, kůlny)
• zahrady
• městské parky
• ruderální plochy
• pískovny
• pole
• louky
• pastviny
• vřesoviště a rašeliniště
• lesy
• tekoucí a stojaté vody
• hnízda obratlovců
• hnízda bezobratlých
• mršiny
• trus býložravců
• povodňové náplavy

Výstroj

Každý entomolog, i ten začínající, by se měl na výpravu vybavit základními pomůckami. I když se to zdá samozřejmé, věnujte pozornost dobrému a praktickému oblečení a obuvi. Pokud při svých vycházkách zdoláváte různé překážky v lese, jako je křoví, maliní a podobně, rozhodně tak nečiňte v krátkých kalhotách a sandálech. Praktické jsou dlouhé outdoorové kalhoty s více kapsami, do kterých můžete uložit sběrací lahvičky, lupu, exhaustor a další věci, které chcete mít po ruce. Samozřejmostí by měla být též kvalitní obuv do terénu, která je pohodlná a která vás současně dostatečně ochrání při zdolávání různých překážek.

Oblečení doplňte dobrým batohem, do kterého uložíte další nástroje, které nemusíte mít přichystané po ruce. Pokud vyrážíte na vycházku v podvečer nebo na noční lov, nezapomeňte se vybavit kvalitní čelovkou s dostatečným výkonem a nejlépe i s náhradním zdrojem elektrické energie pro čelovku.

Nezapomeňte ani na láhev s vodou, kterou využijete, kromě doplňování tekutin, k opláchnutí rukou nebo obličeje. Může se vám stát, že vás některý z brouků v obraně potřísní tekutinou. Obranné tekutiny brouků obvykle páchnou, ale mohou mít i dráždivé nebo dokonce žíravé účinky. 

Pinzety

Větší nalezené exempláře můžeme opatrně chytat rukou. Musíme však přitom dbát určité opatrnosti. Uchopíme je dostatečně pevně, aby nám neunikli, ale zase ne tolik, abychom je nerozmačkali. Některé druhy brouků se však brání vypouštěním různých páchnoucích tekutin, jiné druhy mohou vypouštět i jedovaté či žíravé látky. Musíme zajistit, aby nám tyto tekutiny nezasáhly zrak a máme-li citlivou pokožku, musíme zabránit i potřísnění pokožky. V takovém případě používáme k uchopení entomologickou pinzetu správné tvrdosti. Tvrdší pinzety jsou určeny pro větší exempláře, měkké pinzety potom pro ty malé. Kvalitní entomologické pinzety se vyrábí v různých tvrdostech a tvarech z nerezu. Vyrábí se i specializované pinzety, určené pro pohodlnou manipulaci s brouk, který mají vypouklé tělo, jako jsou slunéčka či mandelinky. 

Jednoduchou měkkou entomologickou pinzetu si můžete levně vyrobit z plíšku, který se používá v deskách na spisy. Ztráta takové vyrobené pinzety potom tolik nebolí – já občas v zápalu sběru pinzetu v terénu ztrácím.

Exhaustor

Dalším důležitým základním nástrojem, používaným při lovu malých exemplářů, je exhaustor. Je to vlastně jakýsi „vysavač“ na hmyz. Existují různé konstrukce exhaustorů. Základem je širší trubička, která je na obou koncích uzavřena zátkami, kterými prochází tenká trubička, resp. tenká hadička. Vytvořením podtlaku hadičkou (obvykle ústy) zajistíme, že do druhého konce (tenké trubičky) je nasáván vzduch, který s sebou strhne vše v okolí, tj. i drobný hmyz. Abychom nenasáli hmyz do úst, je na konci hadičky, umístěné uvnitř širší trubičky, nasazen filtr z monofilu nebo je širší trubička opatřena propustnou skleněnou membránou, tzv. fritou.

Při použití exhaustoru na trusu či mršinách vytváříme podtlak pomocí elektrického vysavače či balonku nebo použijeme konstrukci exhaustoru, ve kterém se podtlak vytváří foukáním (analogie k vodní vývěvě) místo nasávání. Bližší představu o konstrukci exhaustoru a jeho použití si uděláte z přiložených obrázků.

Různé konstrukce exhaustorů A - trubičkový typ; B - zkumavkový typ; C - "foukací" typ; D - exhaustor s vtavenou fritou; E - exhaustor s balónkem

Smrtičky

Nasbírané exempláře vkládáme do sběracích lahviček, kterým se říká smrtičky. Jsou to širokohrdlé lahve různého objemu, na dně opatřené hrubšími pilinami, kousky korku nebo nastříhaného savého papíru či buničité vaty (nikoli běžné vaty !!!). Výhodou je, pokud je tato lahev uzavřena zátkou, kterou prochází krátká trubička o průměru cca 10 mm, která je též uzavřena zátkou. Malé exempláře vkládáme malou trubičkou, větší exempláře potom odzátkováním vlastní smrtičky. Šetříme tak těkavou smrtící látku. Smrtičky mohou být skleněné nebo plastové. Plastové smrtičky mají výhodu ve větší bezpečnosti (jsou nerozbitné a nehrozí tak nebezpečí pořezání, například při pádu) a jsou lehčí. Při použití plastových smrtiček dbejte na to, aby byly vyrobeny z polyetylénu nebo polypropylénu. Používaná smrtící látka rozleptává většinu ostatních plastů. Do jedné smrtičky nedáváme pohromadě příliš mnoho exemplářů, jinak hrozí jejich vzájemné poškození. Při působení smrtící látky dochází k vylučování různých obranných tekutin a větší exempláře mohou kousáním poškodit ostatní nebo sebe navzájem. Proto s sebou vždy nosíme více smrtiček různé velikosti. Vedle smrtiček je dobré s sebou mít i nějaké transportní boxy, ve kterých nebudeme brouky usmrcovat, ale jen dočasně uchovávat.

Již několikrát jsem se zmínil o používání smrtící látky. Tou je v případě sběru brouků téměř výhradně octan etylnatý. Je to čirá těkavá kapalina hruškové vůně. Na exkurzi si s sebou bereme menší zásobu této látky, nejlépe v lahvičce, které se říká bralenka. K dostání je obvykle ve včelařských potřebách nebo lékárnách. Větší zásobní lahev koupíme buď na entomologické burze nebo ji můžeme zakoupit (na IČO) ve vybraných laboratorních potřebách (např. firma VERKON). Do smrtičky nakapeme na začátku exkurze cca 10 kapek, další kapky přidáváme podle frekvence otevírání smrtičky.

Velkou výhodou octanu etylnatého, jako smrtící látky, je skutečnost, že při jeho aplikaci zůstávají brouci vláční a dobře se preparují. V jeho parách mohou chycené exempláře zůstat až 12 měsíců aniž by došlo k jejich poškození. To však neplatí u některých citlivých barevných exemplářů. U nich hrozí již po pár hodinách úplná ztráta nebo vyblednutí barvy. Barevné exempláře proto v parách octanu etylnatého pouze bezpečně usmrtíme (cca 2 hodiny) a poté je vyjmeme mimo smrtičku. Nejlépe je tyto exempláře uložit co nejdříve do mrazničky a vyndat je až cca hodinu před vlastní preparací. Pokud nemáme možnost preparáty hned zmrazit, umístíme je do transportního boxu (např. epruveta, malá plastová lahvička, papírová trubička, eppendorfka) tak, aby se po vyschnutí nepoškodili a v tomto boxu je necháme vysychat. Před vlastní preparací je budeme muset rozvlhčit.

Ostatní základní nástroje a pomůcky

Dalším základním nástrojem, který využijeme k více účelům, je malá polní lopatka. Vhodná je skládací lopatka, která poslouží jako rýč, motyčka i lopatka. Můžeme ji například využít při nabírání humusu, podebírání trusu či odkorňování. Dále se nám hodí při celé řadě dalších činností (prosev, zemní pasti, …), které budou popsány v dalších kapitolách. Při lovu podkorního hmyzu nám též dobře poslouží pevná dýka, široké dláto, tvrdá špachtle nebo šroubovák.

Při práci v terénu si potřebujeme občas prohlédnout nalezený exemplář pod lupou. Malá skládací lupa je dalším základním nástrojem, který by neměl chybět ve výbavě žádného entomologa. Existuje mnoho druhů, které se liší materiálem těla, materiálem čočky, zvětšením, průměrem či možnostmi přisvícení. Dobrá terénní lupa by měla mít zvětšení alespoň 10x. Nejpraktičtější se jeví lupy s více čočkami, které lze skládat na sebe a měnit tak výsledné zvětšení.

 Poslední věc, kterou považuji za základní nástroj entomologa, je terénní deník a psací potřeby. Jako terénní deník dobře poslouží jakýkoli poznámkový blok /sešit nebo si můžete vyrobit terénní deník s předtištěnými zónami, do kterých budete zaznamenávat své poznámky. Záznam v terénním deníku by měl obsahovat minimálně tyto položky:

• datum a časové období exkurze (sběru)
• údaj o počasí
• údaje o lokalitě (nejbližší obec, název nebo bližší určení místa sběru, nadmořská výška, faunistický čtverec, GPS souřadnice)
• popis biotopu
• popis metody sběru
• poznámky ke sběru (detailnější údaje o sběru, např. živné rostliny nebo počty odchycených či pozorovaných jedinců)
• odkaz na pořízené fotografie