Při sběru lezoucích brouků můžeme využít vše, co již bylo řečeno v předchozí kapitole „Základní metody a nástroje sběru“. Kromě toho máme k dispozici řadu více či méně specializovaných nástrojů, uzpůsobených pro sběr lezoucích brouků.

Nástroje pro aktivní metody sběru

Smýkací síťka

Koleopterology velmi využívaným nástrojem je smýkací síťka neboli smýkačka či smýkadlo. Tvoří ji síťka z monofilu (podobná klasické motýlářské síťce), chráněná rukávem z pevnějšího materiálu, jakým je např. dederon. Průměr smýkací síťky bývá v rozsahu 30 – 65 cm, její délka potom 1,7 – 2 násobek průměru (u prodloužených verzí až 2,4 násobek). Rámy smýkacích sítí bývají pevné nebo skládací a jsou vyrobeny z ocelových trubek nebo jako odlehčené, z duralu. Tyče k těmto sítím mohou být buď opět pevné délky nebo skládací, nejčastěji teleskopické. Dodávají se v délkách od 50 cm do 5 m. Ty nejdelší jsou určené pro smýkání ve větvích stromů. Skládací tyče bývají obvykle vyrobeny z laminátu nebo duralu.

Smýkací sítí nejčastěji smýkáme nižší rostliny, keře či slabší větve mladých stromků. Smýkačka nám většinou zachytí druhy, žijící na stoncích, listech a květech rostlin. Smýkací síťkou je nutné neustále pohybovat a to nejlépe tak, že opisujeme tvar ležaté osmičky. Jen tak docílíme toho, že nám chycený hmyz ze síťky opět neuletí. Můžeme ji též použít k okamžitému a rychlému sklepání větších větví. Při sklepávání větví podsuneme síťku pod větev, rychle větví zatřeseme a hned začneme síťkou opisovat tvar ležaté osmičky. Při smýkání dbáme opatrnosti, abychom zbytečně neničili květy rostlin a vyvarujeme se kontaktu s ostny, kterými jsou některé rostliny vybaveny. Po smyku přehneme síťku přes okraj rámu, aby nám ze síťky hmyz neunikl, než se připravíme na zpracování jejího obsahu. Obsah síťky buď opatrně přesypeme do připraveného většího polyetylénového sáčku nebo k odchytu využijeme exhaustor, popř. část síťky s odchyceným exemplářem vložíme přímo do připravené smrtičky (viz obrázek).

Sklepávadlo

Dalším, velmi užitečným nástrojem entomologa, je sklepávadlo neboli sklepávač. To je tvořeno bílým plátnem různé velikosti a tvaru, které se podsune pod větve stromu, načež se do větve několikrát udeří dřevěnou nebo gumovou paličkou či tyčí při neustálém potřásání sklepávadlem. Hmyz se instinktivně pustí a spadne na plátno, odkud je sbírán. Nejčastěji se vyskytují tři typy sklepávadel:

1. deštníkové, vyrobené z upravené deštníkové konstrukce, na kterou je našité bílé plátno
2. síťové, vypadající jako smýkačka s velkým průměrem rámu a velmi mělkým plátěným pytlem; držadlo smýkačky směřuje do středu rámu
3. tzv. americký typ sklepávadla, který je tvořen plátnem ve tvaru čtverce nebo obdélníku, do jehož rohů jsou fixovány do kříže spojené tyče

Společnou vlastností všech typů sklepávadel je jejich velikost. Průměr nebo strana v případě amerického typu sklepávadla měří minimálně 1 metr. Každý z uvedených typů má své výhody a nevýhody. Já osobně používám americký typ sklepávadla pro jeho obrovskou plochu záběru. Nevýhodou tohoto typu je méně obratná manipulace (právě kvůli jeho velikosti) a citlivost na jakýkoli silnější závan větru.

Sklepávadlo je velmi vhodným nástrojem pro sběr brouků na větších rostlinách jako jsou keře a stromy. Je též vhodné pro použití na trnitých rostlinách i když zde je třeba postupovat s velkou opatrností, abychom si sklepávadlo nepotrhali. Sklepávadlo nám zachytí druhy, žijící na stoncích, listech, květech a kůře stromů a keřů. Při sklepávání postupujeme opatrně, abychom stromy a keře neponičili. Aplikujeme krátké a rychlé údery, které mají za úkol větev roztřást, nikoli urazit. Úplně stačí 2 – 3 po sobě jdoucí údery, aby se pustil i hmyz, který reaguje opožděně. Hmyz, spadlý do sklepávadla, okamžitě vybíráme pinzetou a exhaustorem než se vzpamatuje a odletí. Sklepávání je vhodné provádět brzy ráno, při nižších teplotách nebo při zamračené obloze, kdy hmyz není tolik aktivní. Naopak při plném slunci a vysokých teplotách nám velká část hmyzu vůbec do sklepávadla nespadne, ale ještě během pádu nám odletí.

Metodami smyku a sklepávání můžeme získat i mnoho materiálu z rostlin, jakým jsou úlomky stonků, květů či větviček. Takto získaný materiál můžeme buď ručně přebrat nebo dále zpracovat v přístroji, kterému se říká fotoeklektor (viz další odstavce). Metody smyku a sklepávání můžeme využívat po celé vegetační období.

Prosívadlo

Brouky, kteří se schovávají v lesní hrabance, trouchu stromů, mechu, lišejnících, oloupané kůře, spadaném listí, suché i tlející trávě, stromových i jiných houbách či v jiném materiálu dobře nalezneme pomocí dalšího nástroje, kterým je prosívadlo. Skládá se ze dvou pevných rámů, umístěných nad sebou a plátěného rukávu, dlouhého asi 1 – 1,5 metru. Rámy mají průměr 30 až 50 cm a jsou od sebe umístěny též 30 – 50 cm. Oba rámy jsou opatřeny rukojeťmi, které jsou vzájemně posunuty o 90°. Spodní rám je navíc osazen sítem o průměru ok cca 1 cm. Při prosevu drobnějšího materiálu lze na toto základní síto položit jemnější síto s oky, odpovídajícími prosívanému materiálu (obvykle cca 5 mm). Plátěný rukáv, do kterého jsou všity oba rámy, je ukončen zaškrcením pevným motouzem.

Při prosevu postupujeme tak, že pomocí lopatky nebo rukou s rukavicí vhazujeme prosívaný materiál mezi oba rámy tak, aby byl prostor zaplněn asi z poloviny. Poté pomocí spodní rukojeti prosíváme materiál kruhovými pohyby tak, aby se na sítku točil. Občas je vhodné materiál pootočit i v druhé rovině, tj. nadhozením podobně, jako bychom chtěli na pánvičce otočit omeletu. Když je materiál dostatečně proset, přiložíme oba rámy k sobě a vyhodíme přebytečný materiál. Když je spodní část prosívadla dostatečně plná, přesypeme materiál do připravených sáčků. Pokud budeme prosetý materiál zpracovávat v krátké době, vystačíme si s plastovými sáčky. Při ukládání prosevů pro pozdější zpracování však použijeme raději plátěné sáčky, abychom minimalizovali nebezpečí rozšíření plísní. Zpracování prosevu však neodkládáme příliš dlouho (ne déle než 24 hodin). Metodu prosevu můžeme používat po celý rok.

U některého typu materiálu (např. vlhký písek na břehu) můžeme prosev provádět pomocí sít s různě velkými oky. Taková síta lze zakoupit buď ve specializovaných prodejnách s entomologickými potřebami, popř. v laboratorních potřebách a nebo je za podstatně nižší cenu nahradit síty, která jsou k dostání v rybářských potřebách (síta s oky 3 -6 mm) nebo včelařských potřebách (síta s oky 1 až 3 mm). Tato síta můžeme využít i při předběžném rozdělení prosevu z prosívadla na jednotlivé frakce.

Prosev zpracováváme nejlépe ihned po návratu z exkurze, a to jedním z následujících způsobů:

1. ruční vybírání prosevu
2. pomocí xeroeklektoru
3. pomocí fotoeklektoru
4. pomocí termoeklektoru

Ruční vybírání prosevu provádíme tak, že malý vzorek prosevu vysypeme do bílé misky nebo na bílé plátno a necháme působit teplo místnosti. Po určité době zaznamenáme v prosevu pohyb. Jednotlivé druhy vybíráme pinzetou nebo exhaustorem. Při používání exhaustoru postupujeme opatrně, abychom nevdechli prach, který se v prosevu nachází. Ani při sebepreciznější práci nejsme schopni touto metodou vyselektovat z prosevu všechen chycený hmyz. Pro kvalitnější selekci musíme využít některý z mnoha typů eklektorů nebo ještě lépe, jejich kombinaci. Na druhé straně, ruční vybírání prosevu je ze všech technik na zpracování prosevu, nejméně nákladné.

Při použití xeroeklektoru využíváme tendenci hmyzu, zdržovat se v mírně vlhkém prostředí. Typický xeroeklektor se skládá z rámu, na který jsou navěšeny nádobky z pletiva. Do těchto nádobek se vysype prosev. Celý rám je obklopen rukávem z plátna nebo monofilu. Rukáv je na horním konci uzavřen stažením provázkem a na dolním konci ústí do nádobky s vlhkými pilinami. Xeroeklektor je zavěšen na místě, kde proudí vzduch. Vysychání prosevu nutí hmyz vysušený prosev opustit a přitom je nalákán do nádoby s vlhkými pilinami, kterou vybíráme 1krát za 12 – 24 hodin. Piliny ve stejném intervalu též dovlhčujeme. Existuje celá řada konstrukcí xeroeklektorů. Jedna taková typická konstrukce je zobrazena na obrázku.

Zatímco xeroeklektor využívá tendenci hmyzu, zdržovat se v mírně vlhkém prostředí, fotoeklektor využívá afinitu hmyzu na světlo. Prosev se uzavře do světlotěsného prostoru, který ústí do sběrné lahve, která je na co nejprudším světle. Hmyz, který světlo vyhledává, putuje z prosevu do této nádobky, odkud ho vybíráme. Fotoeklektor se hodí zejména při zpracování materiálu získaného smykem nebo sklepávadlem. U hmyzu z prosevu má fotoeklektor mnohem menší účinnost selekce.

Pokud chceme přesto prosev zpracovat pomocí fotoeklektoru, je výhodnější použít kombinovaný přístroj, kterému se říká fotoxeroeklektor. Jedná se o kombinaci xeroeklektoru s fotoeklektorem. Dosti často se v této souvislosti zmiňuje přístroj, zkonstruovaný Dr. Jaroslavem Rambouskem (viz obrázek).

Posledním typem přístroje pro zpracování prosevu je termoeklektor. Tento přístroj je založen na stejném principu jako xeroeklektor s tím rozdílem, že vysychání prosevu není samovolné (volně proudícím vzduchem), ale nucené. Nucené vysychání prosevu je zajištěno jeho ohřevem, který je prováděn různým způsobem (elektricky, tepelný výměník, žárovka, …). Opět můžeme říci, že existují desítky různých konstrukcí termoeklektorů. Ukázku jedné typické konstrukce můžete vidět na ilustračním obrázku.

Podkorní síťka

Brouky, jejichž život je spjat s kůrou stromů, lovíme pomocí nástroje, který se nazývá podkorní síťka. Tato síťka se skládá z pevného půlkulatého rámu o průměru asi 35 cm, jehož konce jsou spojeny pružným materiálem jako je například gumolano. Na tento rám je nasazena síťka z pevného plátna o délce cca 40 cm. Rám je opatřen pevným madlem. Vzhled podkorní síťky je patrný z obrázku.

Lov podkorního hmyzu probíhá tak, že podkorní síťku lehce přitlačíte ke kmeni stromu (gumolano kmen obejme) a pomocí štětečku nebo smetáčku smetete hmyz z kůry do síťky. Stejně postupujete při kontrole odlouplé kůry odumřelého stromu. Hmyz ze síťky potom odchytáváte pomocí pinzety či exhaustoru nebo materiál z podkorní síťky zpracujete pomocí některého eklektoru.

Nástroje pro pasivní metody sběru

Mezi pasivní metody sběru lezoucích brouků patří především zemní a kmenové pasti. Oba typy pastí můžeme nasadit i jako živolovné, tj. bez fixační tekutiny. Dále se tyto pasti liší podle použitého atraktantu a u pastí, které nejsou živolovné, podle použité fixační tekutiny. Pokud máme možnost časté kontroly pastí (max. 1krát za 48 hodin), dáváme přednost pastem živolovným.

Zemní pasti

Zemní pasti se používají především na brouky, kteří lezou po zemi. Konstrukčně je to vždy nějaká nádoba, zakopaná až po hrdlo v zemi. Používané nádoby jsou obvykle plastové a velmi často se k tomuto účelu využívají plastové kelímky na nápoje. Doporučuji používat kelímky o objemu 500 ml, přičemž se vždy 2 kelímky zasunou do sebe. Tím se velmi usnadní operace při kontrole a pravidelném výběru pastí. Při kontrole potom stačí vnitřní kelímek vysunout, obsah přemístit do přepravní nádoby, obnovit nástrahu i fixační tekutinu a kelímek znovu zasunout na původní místo. Pokud se používají menší kelímky (200 – 300 ml), je to ve většině případů při kladení zemních pastí do měkkého podloží (např. do písku) a v takovém případě se pastí pokládá větší počet. Kromě samotných kelímků je u zemních pastí ještě důležité umístění atraktantu tak, aby nemohl znehodnotit odchycené jedince, dále umístění ochranné síťky jako ochrana menších živočichů, kteří by mohli do pasti spadnout a konečně vhodné maskování pasti jako ochrana proti nežádoucí manipulaci s pastí (ať už od lidí nebo větší zvěře).

U zemních pastí musíme nastavit tyto parametry:

1. počet a rozmístění pastí
2. výběr atraktantu
3. výběr fixační tekutiny

Počet a rozmístění pastí ovlivňuje počet odchycených brouků. Větší počet pastí nám předurčuje větší pravděpodobnost odchytu většího množství brouků i dosažení větší druhové biodiverzity odchycených jedinců. Kromě počtu samotných pastí můžeme velikost úlovku ovlivnit i jejich rozmístěním, tj. volbou vzdálenosti mezi jednotlivými pastmi, popř. i jejich geometrickým uspořádáním.

Výběr vhodného atraktantu nám předurčuje druhové zaměření odchycených jedinců. Použijeme-li jako atraktant zvířecí exkrement, budou se nám do pasti zachytávat především koprofágní typy brouků. Při použití kadaveru myši budou v pasti zase převažovat nekrofilní druhy. V následujícím přehledu uvádím obvykle používané typy atraktantů:

• exkrement obratlovce (obvykle koňský nebo kravský, ale i lidský)
• kadaver obratlovce (menší uhynulé druhy: myši, krtci, ježci) POZOR: rozhodně kvůli pastem žádné, v přírodě odchycené obratlovce, nezabíjíme !!! V obchodech lze zakoupit myši, prodávané ke krmným účelům.
• sýr (obvykle zrající a zapáchající)
• salám (vhodné jsou měkké typy salámů)
• játra (používají se obvykle kuřecí játra)
• rybičky (klasické olejovky)
• ovoce (používají se jádroviny i peckoviny, banán – ovoce nejlépe mírně nakvašené)
• mírně kvasící bílé víno (alkohol), popř. v kombinaci s černým pivem nebo melasou

Výběr fixační tekutiny závisí na tom, zda chceme odchycené brouky dále preparovat. Pokud ano, máme na výběr pouze mezi nasyceným roztokem kuchyňské soli a zředěným etylenglykolem. V obou případech přidáváme k roztoku pár kapek smáčedla (např. prostředek na mytí nádobí), které zajistí rychlou smrt i u malých odchycených druhů. V těchto roztocích nám vydrží většina odchycených jedinců max. 30 dní ve stavu, kdy jsou dále použitelní. Po 30 dnech dosáhne macerace takového stupně, že odchycení jedinci nejen, že nebudou dobře preparovatelní, ale bude obtížná i jejich samotná identifikace. Kontroly pastí s fixační tekutinou proto doporučuji provádět každých 14 dní, u živolovných pastí musíme tyto kontroly provádět 1krát za 24, maximálně 48 hodin. Do živolovných pastí se na dno kelímku dává vrstva hrubých pilin, mechu nebo listí, aby se mohli zachycené druhy snáze schovat a předešlo se tak kanibalismu jednotlivých druhů navzájem.

Zvláštním druhem zemních pastí jsou tzv. podzemní pasti. Jsou to pasti, které mají za úkol odchytit hmyz, žijící pod povrchem. Více se o nich dozvíte v kapitole „Speciální metody a nástroje sběru“.

Kmenové pasti

Kmenové pasti se, jak již název napovídá, používají především na brouky, lezoucí po kmenech a větvích stromů. Připevňují se ke kmenům a větvím stromů tak, aby byly lezoucími brouky snadno dosažitelné. Jsou obvykle tvořeny plastovou lahví, která má uříznutou vrchní část s hrdlem. Tato vrchní část je otočena a vložena do spodní části tak, že hrdlo směřuje ke dnu lahve. Vytváří vlastně trychtýř, který umožní broukům vlézt do lahve. Cestu ven již budou hledat velmi obtížně. Aby mohli brouci lézt i po hladkých stěnách lahve, nasadí se na lahev tenká tkanina (např. ze starých dámských punčochových kalhotek). Pasti se připevňují obvykle uvázáním kolem kmene nebo větve. S výhodou lze tyto pasti též použít na metrech dříví.

O parametrech těchto pastí platí podobné zásady, jako u pastí zemních. Z obvyklých atraktantů u těchto pastí nepoužíváme exkrementy a kadavery, naopak vhodným atraktantem je mírně kvasící víno. Atraktant u těchto pastí obvykle slouží i jako fixační tekutina. Nezapomeneme proto do roztoku kápnout pár kapek smáčedla.