Sbírání hmyzu, jeho určování a sestavování sbírek není ještě samo o sobě vědeckou činností, ale každá cílevědomá sbírka může být pro takovou vědeckou činnost využita. Biologické sbírky mají nesmírnou hodnotu jako archivy biodiverzity i jako vědecké zdroje pro taxonomický a aplikovaný výzkum. Sbírky mohou plnit celou řadu důležitých funkcí:

• umožňují bezpečné a rychlé určení hmyzu, které je nezbytným předpokladem pro jakákoli biologická studia,
• poskytují materiál pro studium systematických problémů a dávají přehled o geografické a individuální variabilitě jednotlivých druhů,
• poskytují materiál pro srovnávací morfologická studia,
• jsou v nich uchovány typové exempláře s významnou nomenklatorickou funkcí,
• poskytují řadu informací o ekologii a fenologii jednotlivých druhů,
• jsou základním zdrojem materiálu pro většinu zoogeografických a faunistických studií.

Materiál do sbírky získáváme především vlastním sběrem, ale existují i další způsoby, jak materiál do sbírky získat:

• Výměna mezi sběrateli
  Jde o tradiční metodu, při které si entomologové navzájem vyměňují duplikáty ze svých sbírek. Existují i specializované výměnné seznamy (např. Entomologické fórum) nebo můžete kontaktovat kolegy z oboru (např. regionální entomology, muzea, univerzity). Při výměně VŽDY dodržujte etické pravidlo a poskytujte přesné údaje o lokalitě, datu a sběrateli.
• Nákup nebo aukce
  Na internetu existují specializované obchody se sušeným entomologickým materiálem nebo probíhají aukce entomologických materiálů (např. eBay, Delcampe, insectnet.com, insect-trade.eu, insect-classifieds.com). Při nákupu dbejte na legální původ exemplářů – některé druhy jsou chráněné CITES nebo národní legislativou. Nové exempláře do své sbírky můžete též získat jejich nákupen na některé z mnoha pořádaných burz (viz menu Akce).
• Materiál z muzejních nebo univerzitních zdrojů
  Mnoho muzeí a univerzit umožňuje studium nebo zapůjčení materiálu (zejména pro výzkumné účely). V některých případech je možné získat duplikáty z determinovaných sbírek, které jsou uvolněny pro výměnu. Je tak vhodné navázat odborný kontakt s příslušným kurátorem entomologické sbírky.
• Spolupráce s terénními entomology
  Můžete se zapojit do společných expedic nebo terénních výzkumů, kde máte možnost získat část materiálu. Například při biologických inventarizacích nebo monitoringových projektech (ochrana přírody, ekologické studie).
• Chov a odchov
  Některé druhy brouků lze odchovávat z larev nebo kukel, získaných např. z mrtvého dřeva, hnoje či hub. Tento způsob je etický a umožňuje pozorovat vývojová stádia. Můžete také kontaktovat chovatele exotických brouků (např. rody Dynastes, Lucanus, Goliathus aj.).

Zabýváme-li se studiem hmyzu, rozdělujeme sbírky na tyto základní skupiny:

• mokré sbírky (sbírky vzorků, uložených v konzervační tekutině),
• suché sbírky (sbírky suchých preparátů),
• sbírky mikroskopických preparátů (sbírky preparátů, uzavřených do nějakého média, jako je vzduch, kanadský balzám, ...),
• přidružené sbírky (sem patří například sbírky genitálií, nedospělých stadií (např. larev), fotografické záznamy a podobné).

Mokré sbírky

Uložení v konzervační tekutině se používá pro měkkotělné druhy hmyzu (např. larvy, kukly, některé dospělce, pavoukovce) nebo v případech, kdy nelze usušit hmyz bez deformace těla.

Většinou se jedná o sbírky vzorků uložených v ethanolu nebo jiné konzervační tekutině (formaldehyd) ve skleněných epruvetách. Epruvetu se vzorkem, opatřenou lokalitním a determinačním štítkem, naplníme až po okraj konzervační tekutinou, zazátkujeme buničitou vatou a vložíme dnem vzhůru do zásobní lahve. Zásobní lahve, ve kterých uchováváme vzorky, naplníme stejnou konzervační tekutinou a uzavřeme dobře těsnícím víkem. V zásobní lahvi uchováváme vzorky, patřící určité taxonomické skupině. Každou zásobní lahev opatříme štítkem s popisem.

Nejpoužívanějšími konzervačními roztoky jsou:

• Pro morfologická studia je to 70 - 80 % ethanol (líh), který slouží jako univerzální konzervant (nebo 75 - 80 % denaturovaný ethanol).
• Pro molekulární analýzy (DNA) se živé vzorky vloží rovnou do 95 - 100 % ethanolu a drží se v co největším chladu (pro dlouhodobé morfologické uložení pak můžete převést na 70 - 80 % ethanol). Vyhněte se denaturovanému alkoholu a formaldehydu kvůli DNA.
• Formaldehyd (4%) je méně používaný, nejčastěji se používá jen pro krátkodobé fixování.
• Glycerinové roztoky se používají pro zachování pružnosti tkání a při preparaci genitálií.
• Jako nouzovou náhradu lze použít 70 - 85 % isopropanol, který funguje pro morfologii, ale není ideální pro DNA.

Lahve s epruvetami uchováváme pokud možno v chladném a temném místě a minimálně jedenkrát za rok kontrolujeme, zda se neodpařila konzervační tekutina. Její množství v případě potřeby doplňujeme.

V případě budování sbírky brouků se pro mokrou sbírku rozhodujeme v těchto případech:

• uchování larev a kukel (měkkotělné, rychle se deformují),
• hodí se i pro velmi drobné/měkkotělné dospělce (např. části Staphylinidae) nebo pro dočasné uložení či transport,
• při preparaci genitálií, kdy se preparát nelepí na štítek, ale uchovává se v mikrozkumavce (mikrovialce) s glycerinem, přišpendlené pod dospělého jedince.

Většina dospělců se ale standardně preparuje "nasucho". Pokud je přeci jen nutné uchovat dospělce v tekutině (např. dočasně nebo velmi drobné kusy), počítejte s tím, že pigmentové barvy mohou blednout.

Suché sbírky

Vypreparovaný suchý materiál na etiketovacích štítcích nebo špendlících se štítkem s lokalitou sběru, datem nálezu, jménem sběratele a s determinačním štítkem obsahujícím rodový a druhový název zařazujeme do entomologických krabic.

V první fázi umisťujeme suchý vypreparovaný materiál do tzv. zásobních krabic. Až budeme mít materiálu v zásobních krabicích dostatek (obvykle po sezóně), můžeme přistoupit k jejich přeřazení do standardních sbírkových krabic. Tam již exempláře řadíme podle taxonomických jednotek: řádů, čeledí, rodů, druhů a poddruhů. Více o organizaci sbírky se dozvíte v menu „Determinace a uspořádání sbírky“.

Normalizované entomologické krabice, zvané „muzejky“, jsou zhotoveny z lepenky se dnem z plastazotu, izolačního materiálu o síle 10 mm. Dříve se používal polystyren, poreten, plastizol a velkým neštěstím pro sbírku bývala lisovaná rašelina nebo korek (tyto přírodní materiály byly porézní a stávaly se ideálním prostředím pro vývoj škůdců – rušníka, červotoče, kožojeda). Krabice je kryta plným nebo proskleným víkem a polepena obvykle černou tapetou nebo plátnem. Rozměry bývají 23 × 30 cm, 30 × 40 cm a 40 × 50 cm. Krabice musí být kvalitně vyrobeny, tj. musí být dostatečně těsné, aby se zabránilo vniknutí škůdců dovnitř a aby se zabránilo úniku látek, používaných k ochraně sbírky, směrem ven.

Sbírky mikroskopických preparátů

Mikroskopické preparáty se obvykle skladují v dřevěných nebo plastových krabicích. Vnitřní strany krabic jsou opatřeny drážkami, které umožňují vertikální uchycení preparátů a jejich vzájemné oddělení. Krabičky na preparáty jsou k dispozici ve velikostech určených pro 50 až 100, někdy i více preparátů.

Pro velké sbírky preparátů existují krabice na preparáty nebo skříňky, které obsahují řadu „zásuvek“, ve kterých se preparáty ukládají v horizontální poloze.

V případě sbírky brouků se setkáváme s jedním z následujících typů mikroskopických preparátů:

• trvalý mikroskopický preparát celého těla nebo jeho části, kde je preparát zalit do tekutého média, jako je například glycerin, kanadský balzám nebo Euparal,
• suchý mikroskopický preparát celého těla, kde je preparát umístěn do vzduchové komůrky a tím chráněn před poškozením.

Přidružené sbírky

Tato skupina obsahuje většinou doplňkový materiál a dokumenty, související s hlavní (suchou) sbírkou. Takovým doplňkovým materiálem mohou být například typické požerky jednotlivých druhů, herbář s rostlinami, typickými pro jednotlivé druhy nebo třeba fotodokumentace typických habitatů či vývojových stadií. Doplňkovým dokumentem může být kvalitně vedený terénní deník nebo zápisky z odchovu jednotlivých druhů. Dokumentem může být i dobře vedená databáze v elektronické formě, i když zde vyvstává otázka dlouhodobé (např. > 100 let) udržitelnosti takové databáze.