Determinační štítky (někdy též určovací, identifikační nebo taxonomické štítky) jsou jedním z důležitých prvků každého entomologického preparátu.

Determinační štítek slouží k:

• označení taxonomického určení exempláře,
• záznamu osoby, která druh určila (determinátora),
• dokumentaci data nebo revize určení,
• a v některých případech i k doplnění informací o typu nebo zvláštním statusu exempláře (např. holotyp, paratyp, syntyp).

Díky těmto štítkům lze každý preparát přesně přiřadit ke druhu a k literatuře, zpětně dohledat autora určení a ověřit správnost identifikace při pozdějších revizích nebo genetických studiích. Na entomologickém špendlíku se obvykle nachází více štítků nad sebou a každý má svůj specifický účel a pořadí. Determinační štítek se vždy umísťuje pod lokalitní štítek, ale nad doplňkové (typové nebo evidenční) štítky.

Další možné doplňky:

• rev. (= revisus) – při přezkoumání určení jiným odborníkem,
• conf. (= confirmavit) – potvrzení správnosti určení,
• cf. nebo aff. – značí nejistotu určení (např. cf. Carabus violaceus = „pravděpodobně tento druh“).

Doporučované rozměry se běžně udávají 10 × 5 mm až 20 × 8 mm, podle velikosti hmyzu. Já doporučuji používat stejné rozměry jako pro lokalitní štítek.

Determinační štítky jsou úzce propojeny s evidencí:

• Každé určení (včetně revizí) se zaznamenává do sbírkové databáze,
• Uvádí se jméno určil/determinoval, datum a použitá literatura či metoda,
• Při pozdější změně názvu se původní štítek zachovává, a nový se přidává (nikoli nahrazuje).
• To umožňuje sledovat historii identifikace exempláře.

Entomologické (někdy též nazývané sbírkové) krabice jsou určeny pro dlouhodobé uchovávání entomologických preparátů ve vědeckých, muzejních, výukových i amatérských sbírkách. Tyto krabice představují nejvyšší úroveň ochrany a archivace preparátů a tvoří základ každé profesionální entomologické kolekce.

Entomologické krabice jsou navrženy pro:

• dlouhodobé uchování entomologických preparátů (napíchnutých na špendlíky, případně lepených na štítky),
• ochranu proti mechanickému poškození, vlhkosti a škůdcům,
• stabilní fyzikální a chemické prostředí pro uchované exempláře,
• systematické uspořádání sbírky podle taxonomických skupin,
• snadný přístup při vědecké práci, určování nebo inventarizaci.

Jsou tedy trvalým úložištěm - preparáty se po zpracování a určení do těchto krabic zatřiďují natrvalo. Entomologická krabice je konstruována tak, aby byla pevná, uzavíratelná, prachotěsná a chemicky neutrální.

Klasická entomologická krabice se obvykle skládá z

• Korpus (rám)
  Vyroben z kvalitního tvrdého dřeva (buk, javor, ořech, bříza) nebo vícevrstvé překližky. Dřevo musí být suché a bez pryskyřic, povrch obvykle lakovaný nebo voskovaný. Výška rámu bývá cca 5 - 6 cm, aby poskytla dostatek prostoru pro napíchnuté exempláře.
• Dno (entomologická deska)
  Vkládá se do rámu a tvoří hlavní pracovní plochu pro preparáty. Materiál je dnes již výhradně entomologická pěna (Ethafoam, Plastazote, Poreten, ...). Dno musí být rovné, pružné a nelepivé, aby se daly špendlíky snadno zapichovat a znovu vyjímat.
• Víko
  Může být prosklené (sklo nebo plexisklo) nebo pevné. Proslkené víko umožňuje kontrolu sbírky bez otevření. Upevněno je pomocí pantů nebo západkového uzávěru, někdy je celé snímatelné. Okraje víka bývají opatřeny těsněním (filc, silikonová páska, pryžová vložka), které brání prachu a drobným škůdcům.
• Vnitřní uspořádání
  Vnitřní prostor je obvykle jednolitý, pro volné rozložení preparátů podle systematiky. V některých případech jsou uvnitř nízké oddělovací pásky pro přehledné rozdělení čeledí nebo rodů. Krabice bývají číslovány a popisovány na čelní straně nebo víku.
• Označení a doplňky
  Na čelní straně bývá etiketa s názvem skupiny (např. „Coleoptera - Carabidae“). Uvnitř mohou být repelenty (např. thymol, levandulové sáčky, případně moderní alternativy bez formaldehydu). Vkládá se silikagel nebo indikátor vlhkosti, aby se zabránilo plesnivění preparátů a korozi špendlíků.

Nejběžnější standardizované rozměry (délka x šířka) entomologických krabic jsou 23 x 30 cm, 30 x 40 cm a 40 x 50 cm. Výšky krabic bývají 5,4 cm (úspora místa, stačí pro standardní entomologické špendlíky a etikety), 6 cm (univerzálnější, jsou např. běžné v Národním muzeu), popř. 8 cm (speciální případy pro větší exempláře).

Po určování a označení se exempláře vkládají do entomologických krabic podle taxonomického systému. Každý exemplář má štítek s údaji o sběru, lokalitě, datu a sběrateli. Krabice se ukládají do sbírkových skříní nebo regálů - obvykle po desítkách až stovkách kusů.

UNIT SYSTÉM

V ČR se též používají entomologické krabice tzv. UNIT SYSTÉMu. Krabice pro UNIT SYSTÉM jsou speciální typy krabic navržené pro systematické a modulární ukládání sbírek hmyzu. Jejich hlavní myšlenkou je kompatibilita a možnost vkládání menších, samostatně vyjímatelných jednotek (kartonových krabiček, podložek nebo plastových boxů) do základní krabice.

Charakteristika UNIT SYSTÉMu:

• Modularita a flexibilita
  Základní krabice je navržena tak, aby v ní mohly být volně uspořádány menší krabičky/boxy, což umožňuje snadnou manipulaci, přeskupování a operativní práci s materiálem v krabici, aniž by bylo nutné přenášet celou sbírku.
• Absence pevné výplně dna
  Krabice pro UNIT SYSTÉM se prodávají bez výplně dna (např. bez polystyrénu nebo plastazotu), protože tato výplň se nachází v menších vkládaných jednotkách.
• Materiál
  Dostupné jsou jak celodřevěné (např. olše, borovice, mořené mahagon) krabice, tak i polepené (např. plátnem, kartonové/dřevěné s polepem) varianty.
• Víko
  K dispozici jsou varianty s plným víkem nebo skleněným víkem.
• Označení
  Někdy se rozlišuje UNIT SYSTÉM - KLASIK a UNIT SYSTÉM - PLAST, a to podle typu vkládaných menších jednotek, se kterými je krabice kompatibilní.

Typické rozměry (vnější, příklady) jednotlivých UNIT SYSTÉMů:

UNIT SYSTÉM - KLASIK:

• 30 x 40 x 6 cm (celodřevěná)
• 40 x 50 x 6 cm (celodřevěná)
• 30 x 40 x 5,4 cm (polepená)
• 40 x 50 x 5,4 cm (polepená)

UNIT SYSTÉM - PLAST:

• 31,5 x 38 x 6 cm (celodřevěná)
• 31,5 x 38 x 5,4 cm (polepená)

Epruvety (zkumavky) jsou válcovité nádoby s uzavřeným dnem a otevřeným hrdlem, určené k uchovávání biologického materiálu v kapalném nebo suchém prostředí.

V entomologii slouží zejména k(e):

• sběru, transportu a uchovávání hmyzu (živého i mrtvého),
• konzervaci vzorků v tekutinách,
• uchovávání larev, kukel, parazitů či preparátů genitálií,
• přípravě mikroskopických preparátů,
• chemickým nebo morfologickým pokusům (např. testy pigmentace, měření pH apod.).

Používají se skleněné nebo plastové epruvety. Skleněné epruvety jsou vyrobeny z klasického laboratorního skla (borosilikátové - např. Pyrex, Duran), jsou odolné vůči chemikáliím, alkoholu, éteru i varu. Používají se především v laboratoři (odbarvování, čištění a macerace hmyzích částí (např. genitálií, křídel, larválních částí), uchovávání mikroskopických částí před montáží do balzámu, přechodné uložení v roztoku KOH nebo chloralhydrátu) a pro trvalé uchování preparátů (pro dlouhodobé uchování se exempláře ukládají do epruvet s konzervační tekutinou).

Plastové epruvety jsou vyrobené z polypropylenu (PP) nebo polyethylenu (PE), jsou tedy lehké a nerozbitné. Používají se především pro terénní sběr a transport. Používají se například rychlému sběru menších exemplářů. Malé epruvety (< 5 ml) se často používají pro preparáty genitálií, uložené např. v glycerolu nebo mikroampulích připevněných ke špendlíku s exemplářem (viz např. Fernandes André Silva, Guedes Joab Cardoso, Krolow Tiago Kutter: A step-by-step guide for manufacturing a reliable and low-cost entomological dissection microvial for pinned specimens; Contributions to Entomology, 75 (2), (2025), p. 263–268).

Etiketovací špendlíky se v entomologii používají výhradně pro připevnění a fixaci různých typů popisných štítků uvnitř entomologických krabic nebo muzejních zásuvek. Jsou to velmi krátké a tenké špendlíky (často kolem 10 mm délky), které se liší od standardních entomologických špendlíků (které se používají k napíchnutí samotného hmyzu).

Hlavní účely etiketovacích špendlíků

• Připevnění skupinových štítků
  Slouží k upevnění papírových nebo plastových štítků s názvy vyšších taxonů (řád, čeleď, rod, druh) přímo na dno entomologické krabice. Tyto štítky se nešpendlí přímo přes střed (aby se papír nekroutil), ale dvěma špendlíky po stranách, což zajišťuje stabilitu a možnost výměny bez poškození podkladu. Používají se např. u štítků, které oddělují jednotlivé taxonomické bloky.
• Vymezení prostorů a orientace
  Etiketovací špendlíky lze též použít pro oddělení sekcí (např. mezi čeleděmi či rody) pomocí přichycení pásků nebo záložek. Někdy se používají i k vyznačení prázdných míst určených pro budoucí exempláře nebo doplnění série.
• Označení typového materiálu nebo speciálních skupin
  K označení typových exemplářů (holotyp, paratyp) nebo jiných významných kusů se do blízkosti exempláře může zapíchnout malý barevný štítek upevněný právě etiketovacím špendlíkem. Barvy nebo tvary takových štítků se používají pro snadnou vizuální orientaci.
• Dočasné popisky při třídění
  Při zpracování sbírek nebo revizích se etiketovací špendlíky používají pro dočasné popisky, které lze snadno odstranit nebo přesunout bez manipulace s exempláři.

Karanténní box není nic jiného, než speciální box, určený pro provádění karanténního procesu při získání cizího exempláře (např. z burzy). Tento proces má za úkol zabezpečit získaný exemlář tak, aby nemohl případně infikovat škůdci naši sbírku. Nově získané exempláře mohou totiž obsahovat vajíčka, larvy nebo dospělce škůdců (nejčastěji se jedná o rušníky, kožojedy, moly nebo pisivky), kteří by se rychle rozšířili.

Zde je osvědčený postup pro ochranu sbírky při získávání cizích exemplářů:

• Karanténa
  • Nově získané exempláře nikdy nepokládejte přímo ke stávající sbírce.
  • Izolace: Umístěte je do samostatné, dobře utěsněné krabice nebo nádoby (karanténní box) a skladujte je mimo hlavní sbírku (ideálně v i jiné místnosti). Karanténa by měla trvat alespoň 4-6 týdnů.
  • Inspekce: Během karantény box pravidelně kontrolujte, zda nevidíte stopy škůdců (jemný prach pod exempláři, larvy, dospělce, poškození).
• Ošetření (Desinsekce)
  Všechny nové exempláře by měly projít preventivním ošetřením, které spolehlivě zlikviduje jakákoli vývojová stádia škůdců.
  • A. Mražení (nejčastější a nejbezpečnější metoda)
    • Nejúčinnější a nejčastěji používaná metoda, která nepoškozuje suché exempláře (pokud jsou dostatečně suché a nezamastí se):
    • Balení: Exempláře vložte do těsně uzavíratelného sáčku (např. zip-sáček, plastová dóza nebo přímo karanténní box), ideálně s malým množstvím buničité vaty nebo papírové utěrky, aby se nehýbaly.
    • Zmrazení: Vložte je do mrazáku při teplotě −18˚C a nižší na dobu minimálně 48 až 72 hodin (2-3 dny). Delší doba (např. týden) je ještě bezpečnější.
    • Aklimatizace: Po vyjmutí z mrazáku nechte sáček/box několik hodin (cca 12-24 h) pomalu aklimatizovat na pokojovou teplotu, aniž byste jej otevřeli. Tím zabráníte kondenzaci vlhkosti uvnitř, která by mohla poškodit preparát nebo způsobit rez špendlíků.
    • Kontrola: Po aklimatizaci proveďte důkladnou vizuální kontrolu.
  • B. Chemické ošetření
    • Tradičně se k desinsekci používaly chemické látky (např. naftalen, thymol, paradichlorbenzen), které jsou vkládány do krabic jako repelent nebo likvidační činidlo.
    • Přípravky: Někteří entomologové používají speciální insekticidní pásky nebo přípravky určené pro ochranu sbírek, které se vkládají do krabic (např. Dermestes Stop nebo podobné produkty). Ty ale často slouží spíše jako prevence pro stálou sbírku a nemusí být dostatečně účinné pro okamžitou likvidaci invaze v novém materiálu.
    • Fumigace: Větší sbírky nebo silně napadený materiál se v muzejní praxi někdy ošetřuje fumigací (plynováním), ale toto vyžaduje speciální vybavení a je to dosti radikální a nebezpečné řešení pro domácí sbírku.
• Začlenění do sbírky
  Teprve po absolvování karantény a preventivního ošetření mrazem (nebo jinou ověřenou metodou) a po důkladné kontrole bez známek škůdců, můžete exempláře umístit do své stálé sbírky.

Krabice na mikroskopické preparáty (tzv. mikroskopické zásobníky nebo mikroskopické boxy) jsou důležitou součástí mnoha entomologických sbírek, protože chrání trvalé mikroskopické preparáty (např. části těla hmyzu, genitálie, larvy, parazity, fragmenty atd.) před poškozením, vlhkostí a kontaminací.

Tyto krabice slouží k:

• bezpečnému uložení mikroskopických preparátů na sklech,
• ochraně před prachem, světlem, vlhkostí a mechanickým poškozením,
• systematickému uspořádání preparátů podle druhu, lokality nebo data,
• snadné manipulaci a inventarizaci sbírkového materiálu,
• přenosu preparátů mezi laboratoří, depozitářem a mikroskopem.

Používají se v muzejních, univerzitních, výzkumných i amatérských entomologických sbírkách, kde se doplňují se sbírkami makroskopických (přišpendlených, nalepených) exemplářů.

Obvykle se skládají z

• Korpus (tělo krabice)
  Nejčastěji z pevného dřeva, překližky, tvrdého kartonu nebo plastového polymeru (ABS, PP). Důraz se klade na pevnost, tvarovou stálost a chemickou neutralitu (nesmí uvolňovat výpary, které by ovlivnily lepidla nebo médium na preparátu). Povrch bývá hladký, lakovaný, voskovaný nebo plastový, pro snadné čištění.
  Typické rozměry:
  - malé boxy: cca 15 × 10 × 3 cm (25 - 50 preparátů),
  - střední boxy: cca 20 × 15 × 4 cm (100 - 150 preparátů),
  - velké zásobníky: cca 30 × 20 × 5 cm (až 300 preparátů).
• Vnitřní uspořádání
  Vnitřní prostor je rozdělen na řady nebo přihrádky, do kterých se vkládají mikroskopická sklíčka (standard 75 × 25 mm).
  Přihrádky jsou:
  - vyloženy filcem, papírem nebo pěnou,
  - vybaveny oddělovacími lištami z plastu nebo dřeva,
  - někdy označeny číselnými indexy (např. 1 - 50, 1 - 100).
  Některé moderní plastové krabice mají vkládací lišty s pružnými výřezy, které pevně drží preparáty, ale nepoškozují sklo.
• Víko
  Obvykle plné, z téhož materiálu jako tělo krabice, případně prosklené (plexisklo) pro kontrolu obsahu. Upevňuje se pomocí pantů, západky nebo klipsů. Vnitřní strana víka může být opatřena inventární tabulkou - pro číslování preparátů a zápis údajů (druh, lokalita, pohlaví, datum apod.). Uzávěr by měl být těsný, aby zabránil vniknutí prachu a hmyzu.
• Označení a doplňky
  Na čelní straně bývá etiketa s názvem skupiny nebo inventárním číslem. Vnitřní tabulka umožňuje přiřadit každému preparátu číslo (shodné s údajem v databázi nebo sbírkovém katalogu). Některé moderní boxy obsahují i QR kód nebo elektronický čip pro digitalizované evidence. Vkládají se i pohlcovače vlhkosti (např. silikagel) a repelenty proti škůdcům.

Pro determinaci hmyzu jsou důležité lupy / mikroskopy, které poskytnou dostatečné zvětšení, ale zároveň pohodlný pracovní prostor (pracovní vzdálenost) a dobré osvětlení.

Při výběru lupy platí obdobné požadavky:

• základní optické zvětšení (lupy vybírejte se zvětšením až 20×)
• způsob volby zvětšení (doporučuji lupy, které umožňují přenastavení pro různá zvětšení)
• kvalita optiky (i při výběru lupy sledujte kvalitu optiky; nižší kvalita znamená zkreslení, chromatické vady)

Kapesní (zasouvací) lupy mají obvykle zvětšení 10x - 20x a jsou Ideální pro detailní prohlížení menších struktur (tykadla, nohy, křídelní žilky) a pro práci v terénu. Jsou kompaktní, ale vyžadují dobré osvětlení.

Náhlavní (brýlové) lupy mají širší rozsah zvětšení 1,5x až 25x a jsou neocenitelné pro preparaci a manipulaci s drobným hmyzem. Umožňují mít volné ruce. Obvykle mají integrované LED osvětlení.

Ruční lupa (s rukojetí) mívá zvětšení 3x až 10x a slouží pro rychlou kontrolu větších exemplářů nebo kontrolu lokalitních štítků. Často bývají s LED osvětlením, což je velká výhoda.

Při výběru mikroskopu doporučuji sledovat následující parametry:

• celková tuhost konstrukce (držák, stojan nebo rameno, které zajišťuje přesnost a možnost jemného posunu)
• základní optické zvětšení (musí umožnit vidět jemné znaky, jako je rýhování, výstupky nebo štětinky; stereo mikroskopy vybírejte se zvětšením minimálně > 90×)
• způsob volby zvětšení (pevné vs. zoom: každé má své výhody i nevýhody, já u mikroskopu pro pohodlnost upřednostňuji zoom)
• min. vzdálenost objektivu od pozorovaného objektu (to nám určuje možný pracovní prostor; při používání mikroskopu i na preparaci je to alespoň 80 mm)
• osvětlení (důležité při pozorování detailů; doporučuji LED osvětlení shora (reflexní) nebo prstencové osvětlení kolem objektivu)
• možnosti dokoupení doplňků (okuláry, objektivy, filtry, očnice)
• kvalita optiky (nižší kvalita znamená zkreslení, chromatické vady)
• možnosti pořízení fotografického záznamu (např. třetí tubus)

Binokulární stereoskopické mikroskopy (nebo též binokulární lupy) jsou nejdůležitějším a nejpoužívanějším nástrojem pro seriózní determinaci hmyzu. Poskytuje stereoskopický (3D) obraz a umožňuje pozorovat detaily v relativně velkém zorném poli.

Pro extrémně drobný hmyz a genitálie se používá klasický biologický mikroskop. Ten slouží pro určení velmi malých druhů (např. někteří parazitičtí blanokřídlí, drobní brouci, třásněnky) nebo pro studium vnitřních struktur. Jeho zvětšení je obvykle 100x až 400x. Vyžaduje speciální mikroskopické preparáty (zalité do pryskyřice, např. kanadský balzám nebo Euparal) nebo dočasné preparáty v kapalině.

Tradiční insekticidy, jako je Lindan (gamma-HCH), se v mnoha zemích včetně České republiky pro ochranu muzejních a entomologických sbírek kvůli své vysoké toxicitě a škodlivosti pro životní prostředí již nepoužívají a jsou zařazeny na seznam zakázaných látek (Stockholmská úmluva). Moderní ochrana sbírek se zaměřuje spíše na nechemické metody a šetrnější chemické alternativy.

Moderní metody a insekticidy pro entomologické sbírky

K ochraně entomologických sbírek se dnes používají následující přístupy:

• Fyzikální a Preventivní Metody (Preferované metody)
  Tyto metody jsou pro exponáty nejšetrnější a snižují potřebu chemie:
  • Vymražování (nukleace): Jedná se o nejběžnější a nejúčinnější metodu. Napadené krabice se vloží do mrazicího boxu (obvykle při teplotě -20˚C a nižší) po dobu několika dnů až jednoho týdne. Tím dojde k usmrcení všech vývojových stadií škůdců (vajíčka, larvy i dospělci).
  • Těsné uložení: Používání pevně těsnících entomologických krabic je základem. Tím se fyzicky zabrání škůdcům ve vniknutí.
  • Kontrola mikroklimatu: Udržování nízké relativní vlhkosti (ideálně pod 50 %), což brání rozvoji plísní a některých škůdců (např. roztočů).
  • Monitorování: Používání lepových pastí s feromony (např. na rušníky či moly) k včasnému zjištění výskytu škůdců.
• Chemické Alternativy (Rezervní a lokální zásahy)
  Pokud je nutný chemický zásah, používají se šetrnější látky:
  • Pyrethroidové dýmovnice: Pro rychlou likvidaci v uzavřených depozitářích (např. na bázi látek jako je cyfenothrin, deltamethrin). Jsou účinné na dospělý i lezoucí hmyz, ale jejich použití vyžaduje speciální postupy a evakuaci prostor.
  • Fumigace fosfinem (PH₃): Velmi účinná a používaná v profesionálních sbírkách a archivech. Používají ji specializované firmy v utěsněných komorách, protože je jedovatý. Působí hluboko do materiálů a likviduje všechna vývojová stadia.
  • Aromatické látky: Některé sbírky stále používají látky jako Thymol, kafr nebo naftalen (místo původního Lindanu), které mají repelentní účinek, ale jejich účinnost proti larvám kožovcovitých je často nedostatečná a jsou také toxické.

Důležité upozornění: Většina komerčně dostupných insekticidů je určena pro ochranu rostlin, plodin nebo pro dezinsekci domácností (např. spreje na šváby, mšice atd.). Tyto přípravky nejsou vhodné pro dlouhodobé uložení do entomologických krabic, protože mohou chemicky reagovat s preparáty, barvami nebo s materiálem krabic.

Pro amatérské sbírky je proto nejbezpečnější a nejčastější metodou kombinace:

• Těsné krabice.
• Pravidelná kontrola.
• Při zjištění škůdců rychlé a důkladné VYMRAŽENÍ.

Popisné štítky (někdy též systematické, sbírkové nebo záhlavní etikety) patří mezi významné organizační prvky entomologických krabic a sbírek. Zatímco determinační štítky označují jednotlivé exempláře, popisné štítky slouží k přehlednému uspořádání celých skupin preparátů v rámci krabice nebo zásuvky.

Popisné štítky v entomologických krabicích slouží k:

• přehlednému označení skupin preparátů (řád, čeleď, rod, druh, lokalita apod.),
• usnadnění orientace v krabici nebo sbírce,
• oddělení taxonomických jednotek (např. čeledí nebo rodů) v rámci jedné sbírkové krabice,
• vizuálnímu sjednocení sbírky, zejména u větších muzejních kolekcí.

Jsou tedy nástrojem systematické organizace, nikoli identifikace jednotlivých kusů. Popisné štítky se umísťují vodorovně nebo svisle do entomologické krabice, podle zvyklostí sběratele nebo instituce, obvykle před první exemplář dané skupiny, případně na začátek každé taxonomické sekce. Často se také vkládají na úrovni špendlíků mezi řádky preparátů, nebo jsou připevněny na stěnu krabice. V moderních sbírkách bývá systém uspořádán tak, že hlavní popisný štítek (např. název čeledi) je větší a umístěný v horní části krabice a podskupiny (rody, druhy) jsou označeny menšími štítky v jednotlivých řadách.

Velikosti jednotlivých štítků se liší podle úrovně popisu, např. pro hlavní štítky (řád, čeleď) se používají velikosti cca 30 - 50 mm × 10 - 15 mm, pro rodové a druhové štítky potom velikosti 15 - 30 mm × 5 - 10 mm a např. pro lokální či projektové štítky menší velikosti, např. 20 × 5 mm.

Systematické (taxonomické) řazení je zdaleka nejběžnějším způsobem řazení sbírky, který se používá v muzeích a výzkumných sbírkách. Řazení je tak organizované podle taxonomické hierarchie: řád ⟶ čeleď ⟶ rod ⟶ druh/poddruh. V rámci jednotlivé taxonomické skupiny (např. čeledi) se potom často používá abecední řazení rodů/druhů podle latinských názvů. Tento způsob řazení usnadňuje srovnávání, určování i přístup k taxonomickým referencím a používají ho všechna velká národní muzea.

Další možností je geografické (biogeografické) řazení, tj. řazení podle území sběru (kontinent, stát, region, lokalita). Tento typ řazení může být užitečný pro faunistické studie, biogeografii nebo ekologické účely. Nevýhodou je, že taxonomická příbuznost exemplářů není v těsné blízkosti a obtížněji se tak porovnávají příbuzné taxony z různých oblastí. V praxi se často geografické sbírky kombinují se systematickým vrstvením (tj. v rámci geografického modulu je uspořádání taxonomické). Často se k tomuto typu třídění uchylují referenční/regionální sbírky pro snadný přístup k místním druhům.

Jiné způsoby řazení exemplářů v rámci sbírky bývají vyjímečné a jsou obvykle poplatné úzce zaměřenému účelu budování dané sbírky. Pro tvorbu amatérské sbírky bývají nevhodné, proto se jimi nebudeme dále zabývat. 

Transportní krabice pro entomologické preparáty musí být navržena tak, aby zajistila bezpečný, stabilní a suchý transport citlivých sbírek hmyzu. Používají se pro dočasný přesun preparátů, např. pří výměně preparovaného materiálu na burzách.

Transportní krabice chrání preparáty před:

• mechanickým poškozením (otřesy, nárazy, třením mezi špendlíky),
• vlhkostí a teplotními výkyvy,
• napadením škůdci (např. dermestidy, plísněmi).

Krabice se obvykle skládá z:

• pevné vnější schránky - dřevo, překližka, plast nebo kovový rám,
• vnitřní výplně - EVA, polystyren, Ethafoam, Plastazote, Poreten,
• víka s těsněním - pro prachotěsné a částečně vzduchotěsné uzavření (plné nebo průhledné).

Entomologické určovací klíče jsou formalizované systémy, které umožňují na základě pozorovatelných znaků určit, o jaký druh, rod, čeleď nebo jinou taxonomickou skupinu hmyzu se jedná. 

Pomocí posloupnosti otázek nebo voleb, které se týkají vnějších znaků, vás klíč dovede ke správnému řádu, čeledi, rodu nebo druhu. Umožňuje tak určit hmyz i bez laboratorních metod, pouze na základě morfologie.

Typy určovacích klíčů

• Dichotomické klíče,
  • Nejčastější forma,
  • V každém kroku se vybírá mezi dvěma protikladnými možnostmi,
  • Např. „Tykadla delší než tělo / Tykadla kratší než tělo“,
• Polytomické klíče,
  • Nabízí více než dvě možnosti na každém kroku,
  • Jsou méně přehledné, ale někdy rychlejší,
• Interaktivní a elektronické klíče,
  • Webové nebo mobilní aplikace,
  • Výhodou je možnost vybírat znaky v libovolném pořadí,
  • Např. určování pomocí klíče „Lucid Key“ nebo českých portálů typu Biolib.cz.

Jak probíhá určování hmyzu (krok za krokem)?

• Příprava vzorku
  Hmyz by měl být nepoškozený, pokud možno dospělec

• Prohlídka znaků
  Pomocí lupy, binokuláru nebo mikroskopu sleduj morfologii (např. tvar a počet křídel, tykadla, nohy, oči, tělo (hlava, hruď, zadeček), žilkování křídel, štítky, ...)

• Práce s určovacím klíčem
  • Začni na začátku a vyber možnost, která odpovídá znaku hmyzu
  • Podle čísla pokračuj do dalšího kroku
  • Pokud se dostaneš ke jménu taxonu, určil jsi exemplář
  • Vhodné je určení ověřit v literatuře nebo pomocí fotografií

Ukázka dichotomického určovacího klíče (zjednodušená verze)

1a. Tělo měkké, bez křídel → jdi na 2
1b. Tělo s křídly nebo tvrdými krovkami → jdi na 3

2a. Má více než 3 páry nohou → Třída: Mnohonozí
2b. Má 3 páry nohou → Třída: Hmyz (Insecta)

3a. Má pouze jeden pár křídel → Řád: Diptera (dvoukřídlí)
3b. Má dva páry křídel → jdi na 4

4a. Přední křídla přeměněna v tvrdé krovky → Řád: Coleoptera (brouci)
4b. Všechna křídla blanitá → jdi na 5

5a. Zadní křídla jsou větší než přední → Řád: Odonata (vážky)
5b. Křídla stejně velká → Řád: Hymenoptera (blanokřídlí)

(Tento klíč je velmi zjednodušený a slouží pouze jako ilustrace.)

Nejčastější chyby při určování

• Určování nedospělých stádií (larvy, kukly) - k tomu se používají jiné typy klíčů
• Zanedbání malých detailů (např. žilkování křídel, tvar štítu)
• Práce bez kvalitního osvětlení nebo lupy/mikroskopu
• Použití neaktuální nebo nepřesné literatury
• Neověření určení z více zdrojů
  Na konci byste měli určený taxon ověřit – v klíči bývá často popis daného taxonu, případně vyobrazení (kresba nebo fotografie) důležitých určovacích znaků, které slouží ke kontrole správnosti určení.

Zásobní krabice pro krátkodobé uložení preparátů (nazývají se též pracovní, dočasné nebo třídicí krabice) slouží jako přechodné úložiště preparátů před jejich definitivním zatříděním do hlavní sbírky. Používají se po vyschnutí preparátů před jejich zatříděním do sbírky.

Zásobní krabice jsou určeny k:

• uchování čerstvě připravených preparátů, které ještě nebyly určeny, zkontrolovány nebo zařazeny,
• přechodnému skladování exemplářů získaných z terénu nebo výměn,
• dočasnému třídění podle lokalit, sběratelů nebo dat sběru,
• ochraně preparátů v období mezi preparací a archivací.

Využívají se běžně ve výzkumných laboratořích, muzeích, univerzitách i amatérských sbírkách. V amatérských podmínkách bývají často nahrazovány staršími entomologickými krabicemi.

Zásobní krabice se obvykle skládá z:

• Korpusu (který je obvykle z lehkého dřeva, překližky nebo pevného kartonu; nemusí být tak robustní jako u transportních nebo entomologických krabic; důležitá je nízká hmotnost, snadná stohovatelnost a levná výroba),
• Dna a výplně (vnitřek je vyložen pěnou (Ethafoam, Plastazote, polystyren, ...); materiál musí umožnit opětovné napichování a vyjímání preparátů bez poškození špendlíků; předpokládá se, že výplň se často mění podle opotřebení),
• Víka (může být odnímatelné nebo překlopné, často prosklené nebo z plexiskla, aby bylo možné kontrolovat stav preparátů bez otevírání; uzávěr bývá jednoduchý - např. gumička, západka, klips).
• Označení (na víku nebo boku je prostor pro dočasné štítky - např. číslo sběru, lokalitu, jméno sběratele či datum; pro větší sbírky se používají též barevné kódy nebo nálepky podle fáze zpracování (např. určeno / neurčeno / zapsáno)).

Zásobní sklenice na mokré sbírky představují základní prostředek pro dlouhodobé uchovávání hmyzu a dalších členovců v konzervačních kapalinách. Používají se především pro měkkotělé exempláře, které nelze preparovat na špendlíky (larvy, kukly, parazitoidi, drobný hmyz, vodní druhy, apod.).

Zásobní sklenice (též někdy nazývané konzervační nádoby, mokrý archiv nebo spiritové sbírky) slouží k:

• dlouhodobému uchovávání preparátů v tekutině (tzv. „mokrých preparátů“),
• ochraně biologického materiálu před vyschnutím, rozkladem a plísněmi,
• trvalé archivaci měkkých nebo křehkých částí těla hmyzu,
• přehledné evidenci sbírkových exemplářů v muzeích a vědeckých institucích.

Tyto nádoby tvoří „mokrou část entomologické sbírky“, doplňující suché kolekce napíchnutých exemplářů.

Obvykle se skládají z

• Tělo sklenice
  Materiál: čiré laboratorní sklo (nejčastěji borosilikátové, např. Duran, Pyrex) nebo výjimečně čirý plast (PET, PP) u menších objemů.
  Nejčastěji se setkáváme se širokohrdlými (pro snadné vkládání a vyjímání preparátů) sklenicemi válcovitého tvaru, rovným dnem a objemem od 20 ml až do 2 litrů podle typu exemplářů.
• Uzávěr
  Správný uzávěr je klíčový pro dlouhodobé uchování mokrých sbírek.
  Korek je tradiční, snadno se upravuje, ale časem vysychá a netěsní; často se proto potahuje parafinem nebo voskem. Gumová zátka sice dobře těsní, ale může zase reagovat s alkoholem, proto se doporučuje potáhnout ji též parafinem. Plastová nebo teflonová zátka (PTFE) je moderní variantou s vysokou odolností a chemickou stabilitou. Šroubovací uzávěr s těsněním (vložka z PE, gumy nebo teflonu) je dnes nejběžnější u systémů pro muzejní použití.
• Označení a popis
  Každá sklenice má:
  - vnitřní etiketu z papíru psaného tuší nebo laserovým tiskem na alkoholovzdorném papíře, ponořenou do konzervační tekutiny,
  - vnější etiketu na těle nádoby, s inventárním číslem, druhem, lokalitou a dalšími údaji,
  - v případě rozsáhlých sbírek i čárový kód nebo QR kód pro digitalizaci.

 Nejčastější využití v praxi:

• Uchovávání měkkotělných vývojových stadií
  Larvy, kukly, housenky, vodní druhy (např. Chironomidae, Ephemeroptera, Odonata) se ukládají přímo do etanolu.
  Pro drobný materiál se používají malé skleněné trubičky („mikrovialky“) s glycerinem, které se vloží do větší zásobní sklenice.
• Archivace preparátů genitálií
  Izolované genitálie (zejména u brouků a motýlů) se uchovávají v mikroampulích s glycerinem, které jsou připevněny ke špendlíku s exemplářem nebo uloženy v mokré sbírce.
• Výzkumné a muzejní sbírky
  Sklenice se ukládají do regálů nebo zásobních skříní, často podle taxonomické skupiny.
  U větších exemplářů se používají závěsné síťky nebo vložky z gázy, aby preparáty neplavaly.
  Udržuje se stálá teplota (15 - 20 °C) a nízká expozice světla, aby se alkohol neodpařoval.
• Krátkodobé uchování vzorků z terénu
  V terénu se menší sklenice nebo plastové lahvičky plní alkoholem pro okamžitou fixaci.
  Po návratu do laboratoře se obsah přefiltruje, označí a přemístí do standardních zásobních sklenic.

Sklenice se řadí do zásuvkových archivních systémů nebo kovových regálů podle řádu, čeledi či lokality. Umísťují se v jedné vrstvě (ne na sebe), aby bylo možné snadno číst etikety a kontrolovat hladinu kapaliny. Každá nádoba má unikátní inventární číslo propojené s databází nebo sbírkovou knihou. Při manipulaci se používají gumové podložky a rukavice kvůli bezpečnosti i stabilitě nádoby.

Zavřené kalíšky v entomologických krabicích (nebo také "kalíšky na nitrobenzen" či "kalíšky na dezinsekci") slouží v entomologii k ochraně sbírek proti škůdcům (např. rušníkům). Jedná se obvykle o malé skleněné baňky nebo kalíšky s víčkem a nerezovým hrotem, který se zapíchne do dna entomologické krabice s preparovaným hmyzem. Do kalíšku se vkládá nebo kape chemická látka (dříve se používal nitrobenzen, dnes častěji jiné, méně toxické látky) s insekticidním účinkem, která se pomalu odpařuje a udržuje v krabici prostředí chránící hmyz před zničením.

Mohou to být také malé nádobky s vatou nebo filcem nasáklým chemickou látkou. Buď jsou otevřené nebo uzavřené s víčkem a otvory (aby unikaly páry), ale brání přímému kontaktu exemplářů s chemickou látkou. Upevňují se obvykle do rohu zásuvky nebo entomologické krabice.

Klíčové vlastnosti a účel:

• Ochrana sbírek - zabraňují napadení a zničení sbírkového hmyzu škůdci.
• Aplikace chemikálie: Slouží k bezpečnému a postupnému uvolňování ochranné látky do uzavřeného prostoru krabice.
• Provedení: Bývají skleněné, s nerezovým hrotem pro snadné zapíchnutí do dna krabice (které je obvykle z plastazotu nebo jiné vhodné výplně).
• Uzavřené nebo s víčkem - víčko zajišťuje kontrolované a pomalé odpařování, prodlužuje účinnost a brání rychlému vyprchání nebo kontaktu s hmyzem.

Tyto kalíšky jsou běžnou součástí vybavení pro každého seriózního sběratele hmyzu, i když v dnešní době bývají nahrazovány jinými, šetrnějšími postupy ochrany sbírky.