Na zvláčnění exemplářů se používá nádoba, která se na dně vybaví vrstvou, umožňující udržet vlhké prostředí (papírové utěrky, promytý říční písek). Může to být např. Petriho miska nebo plastová či skleněná nízká dóza. Dno nádoby navlhčíme (kapátkem, střičkou), vložíme látku proti tvorbě plísní (10% ocet, Ajatin, Thymol) a opatrně umístíme exempláře k rozvlhčení. Exempláře v papírových sáčcích umístíme i se sáčky, aby se minimalizovalo nebezpečí poškození při manipulaci. Exempláře ve zkumavkách odzátkujeme a položíme na dno misky. Po cca 10 – 15 hodinách lze exempláře ze sáčků či zkumavek přemístit na dno misky, přidat trochu vody a pokračovat v procesu zvláčňování.

Kapátko se používá pro zvlhčení papírových utěrek na dně Petriho misky při procesu zvláčňování.

Střička se používá při vhlčení písku, umístěného na dně nádoby pro zvláčňování.

V rámci zvláčňovacího procesu se používá prostředek, který zabraňuje vzniku plísní ve vlhkém prostředí „zvláčňovací nádoby“. Jako vhodný prostředek můžete použít:

• 10% bílý ocet
• Ajatin
• Thymol

Rozvlhčené exempláře je vhodné před vlastní preparací podrobit alespoň základnímu čistícímu procesu, při kterém odstraníte prach a běžné nečistoty. V případě více znečištěných exemplářů zesílíte účinek čištění použitím vhodného roztoku – voda, mýdlová voda, rozpouštědlo.

Podle charakteru čištěného exempláře používáme štětečky o velikosti 0 až 12.

Pro zvýšení účinku čištění a pro odmaštění používáme obvykle tato rozpouštědla:

• etylacetát (čištění, odmaštění, plísně)
• benzen (čištění, odmaštění)
• éter (čištění, odmaštění)
• alkohol (čištění, odmaštění)
• chloroform (plísně)
• hexan (čištění, odmaštění)

Jako preparační podložka dobře poslouží destička z 3 cm vysokého polystyrenu nebo plastazolu. V případě polystyrenu je vhodné zakrýt destičku filtračním papírem, který nasaje tělní tekutiny, uvolňované při schnutí větších preparovaných exemplářů. Je vhodné mít připraveno více takových destiček, protože na nich necháváme schnout preparovaný materiál.

Pinzety různých tvarů a tvrdostí používáme pro manipulaci s preparovanými exempláři.

Pomocí preparačních jehel srovnáváme při preparaci končetiny a tykadla. Používáme jehly, které jsou rovné nebo mírně zahnuté. Podle velikosti preparovaného materiálu mohou mít jehly též různý průměr. Ze začátku si vystačíme s entomologickým špendlíkem, ale s přibývající praxí si každý najde jehlu (tvar i sílu), která mu bude při preparaci nejlépe vyhovovat. Potom si pořídíme profesionální jehly nebo si takové jehly můžeme vyrobit z entomologických špendlíků vhodné tloušťky, které přilepíme do vhodné násadky. Násadku si vyrobíme z dřevěné kulatiny nebo obyčejné tužky, do které vyvrtáme otvor a do tohoto otvoru pomocí vteřinového lepidla upevníme vhodný entomologický špendlík.

Při vlastní preparaci používáme u malých preparátů pro srovnání končetin a tykadel velmi jemný štěteček. Podle velikosti preparovaného exempláře používáme štětečky o tloušťkách 5/0 až 0 (5/0, 4/0, 000, 00, 0).

Při vlastní preparaci malých jedinců je vhodné preparovaný exemplář dostatečně pevně a přitom jemně přidržovat. K tomu slouží přípravek, vyrobený z mikroskopického krycího sklíčka, které je upevněné na malém kousku korku, polystyrenu nebo plastazolu.

Mikroskopické sklíčko je jemné, pružné a dostatečně pevné – právě tak, aby nám preparovaný exemplář nerozmačkalo a přitom bezpečně přidrželo na místě, zatímco provádíme úpravu tykadel a končetin.

Jsou to speciální špendlíky z ocelového drátu o základní délce 38-39 mm, které jsou lakované, aby nerezivěly působením tělních tekutin preparovaných exemplářů. Vyrábí se v síle 000 až 7 (viz tabulka).

Při preparaci českých brouků si vystačíme se špendlíky o velikosti 1 – 4, přičemž nejpoužívanější je velikost 2 a 3. Špendlíky velikosti 1 používáme výjimečně na málo sklerotizované či velmi úzké jedince a špendlíky číslo 4 použijeme na ty největší jedince (cca > 35 mm).

Tyto špendlíky používáme pro fixaci napíchnutého exempláře. Pomocí nich ukotvíme na preparační destičce nejen vlastní tělo preparovaného exempláře, ale též fixujeme srovnané končetiny a ostatní výrůstky (tykadla, makadla). K tomu účelu můžeme použít i obyčejné krejčovské špendlíky nebo též entomologické špendlíky.

Já používám krejčovské špendlíky na větší druhy preparovaných exemplářů (cca > 20 mm), na menší exempláře (15 – 20 mm) mám vyhrazené nerezové špendlíky číslo 000.

Lepidlo slouží k uchycení preparovaného exempláře k nalepovacímu štítku. Na kvalitní entomologické lepidlo jsou kladeny následující nároky:

• musí být zdravotně nezávadné
• musí vykazovat vysokou afinitu k chitinovému tělu brouků
• musí být vodorozpustné
• musí být průhledné
• musí být pružné

Výše uvedené nároky beze zbytku splňuje lepidlo Herkules, které je po dlouhé roky nejpoužívanějším lepidlem českých entomologů. Jiné typy lepidel se u českých amatérských entomologů prakticky nepoužívají. V entomologických potřebách lze ještě koupit lepidlo na bázi klihu (cca 200,- Kč/35 g) nebo lepidlo na bázi polyvinylalkoholu (cca 120,- Kč/30 g).

Jsou to štítky nejčastěji z bílého kartonu a vyrábějí se v široké řadě velikostí a tvarů. Existují i štítky transparentní, které se však ve větší míře nepoužívají.

Štítky mají nejčastěji obdélníkový tvar, existují však též štítky pětiúhelníkové a trojúhelníkové. Na tyto štítky lepíme exempláře napříč, hlavou doleva.

Postupem času si každý entomolog vybere sadu štítků, které mu svou velikostí nejvíce vyhovují a ty standardně používá. Velikostně je štítky třeba volit tak, aby se nalepovaný exemplář na štítek vešel, nepřesahoval jeho okraje, ale aby nebyl na štítku ani „utopený“, tj. aby štítek nebyl vhledem k velikosti exempláře neúměrně veliký.

Tento nástroj zajišťuje umístění vlastních exemplářů, všech popisných lístků (lokalitních, determinačních, doplňkových), popř. i dalších částí exempláře (vypreparované kopulační orgány) ve stejné výšce. Pomáhá tak udržovat estetickou úroveň sbírky.

Standardní délka entomologického špendlíku je 38 mm. Aby nedošlo k poškození exempláře při manipulaci se špendlíkem, je nutné dodržet vzdálenost mezi hlavičkou špendlíku a vlastním exemplářem cca 10 mm. Z toho důvodu se velké exempláře napichují ve výšce 10 mm od vrchního okraje a malé exempláře nalepují ve výšce 25 mm od spodního okraje špendlíku.

Lokalitní štítky se umisťují ve výšce 21 mm od spodního okraje špendlíku, Pokud se použijí další štítky s doplňkovými lokalitními údaji, umisťují se pod hlavní lokalitní štítek.

Determinační štítky se umisťují až pod štítky lokalitní (hlavní či doplňkové) a mohou být umístěny např. ve výšce 10 mm, tj, na dně entomologické krabice.

Standardní výšky, které by měl obsahovat každý výškáček, jsou tedy 10, 21 a 25 mm. Pokud se rozhodneme používat i štítky s doplňkovými lokalitními údaji (což nebývá úplně běžné), měli bychom mít výškáček, který obsahuje i další možné pozice (např. 17 a 13 mm).

Při preparaci, zvláště těch menších exemplářů, je nezbytná dobrá preparační lupa. Velmi vhodné jsou v tomto ohledu tzv. brýlové lupy. Jsou to lupy, které má preparátor nasazeny na očích jako brýle. To mu nechává obě ruce volné pro manipulaci s preparovaným exemplářem. Pro účely preparace doporučuji volit lupu se zvětšením 10x – 15x a nejlépe s možností volby obou těchto zvětšení. Já mám dobré zkušenosti s lupou, která umožňuje volbu zvětšení 10x – 15x – 20x – 25x. Při vlastní preparaci využívám hlavně zvětšení 10x a 15x. Další dvě zvětšení lze při preparaci využít jen omezeně, protože je při nich velmi malá vzdálenost mezi zkoumaným objektem a lupou, která neumožňuje pohodlné použití preparačních nástrojů (preparační jehla, preparační štěteček, krycí sklíčko na přidržení exempláře). Větší zvětšení ale využívám např. při determinaci.

Pro preparaci těch nejmenších exemplářů je vhodný dobrý binokulární mikroskop. Na trhu je celá řada mikroskopů různých cenových relací. Je to nástroj, jehož pořízení je již finančně náročnější. Začínající entomolog si z počátku vystačí s dobrou lupou, mikroskop doporučuji pořizovat až po získání větších zkušeností s tím, že je potřeba si dobře rozmyslet, jaký si pořídím. Pořizovací cena dobrých binokulárních mikroskopů začíná na cca 15 000 Kč. Při výběru doporučuji sledovat následující parametry:

• celková tuhost konstrukce (nejlevnější mikroskopy se mohou díky nestabilní konstrukci rozostřovat)
• základní optické zvětšení (pro preparaci stačí zvětšení do 45x, pro využití mikroskopu i pro determinace doporučuji volit maximální zvětšení alespoň 90x)
• způsob volby zvětšení (pevné vs. zoom: každé má své výhody i nevýhody, já pro pohodlnost upřednostňuji zoom)
• min. vzdálenost objektivu od pozorovaného objektu (to nám určuje možný pracovní prostor při preparaci)
• možnosti dokoupení doplňků (okuláry, objektivy, filtry, očnice)
• možnosti pořízení fotografického záznamu (např. třetí tubus)

Označení každého exempláře lokalitním štítkem považuji za stejně důležité jako preparaci samotnou. Sebelépe vypreparovaný exemplář bez kvalitního lokalitního štítku nemá pro sbírku žádnou hodnotu.

Lokalitní štítek se umisťuje pod vypreparovaný exemplář. U brouků, nalepovaných na štítky, se umisťuje ve výšce 21 mm od špičky špendlíku. Brouci napíchnutí na špendlík mají obvykle větší tloušťku a lokalitní lístek se tak umisťuje několik mm pod napíchnutý exemplář.

Lokalitní štítky nesou informace o místě nálezu, datu nálezu a sběrateli, který brouka nalezl. Při psaní lokalitních štítků je dobré dodržovat určitá pravidla. Mějte na paměti, že obsah štítků by měl být jasný i entomologům, kteří budou záznam studovat třeba za 100 let.

Neexistuje žádná norma, týkající se velikosti lokalitních štítků. Nepsaným pravidlem ovšem je, že lokalitní štítek nemá o mnoho přesahovat nalepovací štítek se samotným exemplářem. V literatuře obvykle najdete doporučení, že maximální velikost pro lokalitní štítek se doporučuje 7 x 18 mm. Dnes se lokalitní štítky nejčastěji tisknou na tiskárnách. Doporučená je velikost písma 3pt a čitelné, nejlépe bezpatkové písmo, jako je např. ve Windows font Calibri či Verdana nebo v Linuxu fonty Ubuntu, Liberation Sans či Dejavu Sans.

Pravidla pro psaní lokalitních štítků:

Lokalita
Vždy uvádějte stát, ve kterém byl exemplář nalezen. Pro Českou republiku se vžilo užívání označení Bohemia a Moravia. Je možné též použít mezinárodního označení CZ.

Dále uvádějte bližší označení místa nálezu. Uvádí se název obce podle katastrálního území, které najdete např. na mapy.com. Vyvarujte se používání místních nebo neoficiálních názvů.

V současnosti velmi doporučuji doplnit lokalitu GPS souřadnicemi. K označení používejte WGS84 formát ve tvaru 50.3059672N, 14.4967869E nebo 50°18'22"N, 14°29'48"E. Můžete použít i stručnější zápis 50.3059672 14.4967869

Obvyklé zkratky, používané na lokalitních lístcích u lokality:

• centr. = centralis – střední;
• sept. = septentrionalis – severní;
• bor. = borealis – severní;
• mer. = meridionalis – jižní;
• or. = orientalis – východní;
• occ. = occidentalis – západní;

Datum
Datum nálezu uvádějte vždy tak, že číslo měsíce napíšete římskými číslicemi a umístíte ho mezi dnem a rokem nálezu, např. 26.vii.2025 nebo 3.xi.2019 nebo 26-vii-2025.

Sebral
Informace o nálezci exempláře se píše formou jméno příjmení lgt., např. Petr Dudek lgt. nebo P. Dudek lgt.

Zkratka, která se píše za jménem je buď lgt. nebo leg. a znamená legit = sbíral.

Doplňkové lokalitní štítky

Někteří sběratelé a instituce umisťují pod hlavní lokalitní štítek ještě jeden nebo více doplňkových štítků, na kterém uvádí další podrobnosti nálezu jako je např. nadmořská výška, živná rostlina či její části, typ použité pasti, bližší popis místa nálezu, evidenční číslo v databázi nebo v deníku.

Následující dva nástroje můžete využít při preparaci dospělců rodu Meloe nebo při preparaci larev. Bližší popisy jednotlivých úkonů najdete na stránce Metody preparace.

Při preparaci formou vytváření mikroskopických preparátů se preparované objekty obvykle umisťují na běžná podložní skla, která mají standardní velikost 26 x 76 x 1,1 mm. Existuje i celá řada speciálních podložních skel, která mohou mít jinou velikost nebo obsahují jednu či dvě jamky, popř. mají vyleptanou část povrchu, určenou pro popis preparátu.

Vytvořený preparát se potom zakrývá krycím sklem, které může mít také různou velikost i tvar (čtverec, obdélník, kruh).

Já osobně používám podložní skla základního typu 7101 a krycí skla velikosti 15x15 mm, 18x18 mm nebo 22x22 mm.

Fíbrové kroužky se používají při přípravě preparátů, u kterých se preparovaný objekt uzavírá do speciální komůrky, která je tvořena podložním sklem, krycím sklem a právě fíbrovým kroužkem. Tato komůrka může být vyplněna vzduchem nebo speciálním uzavíracím médiem.

Já u vybraných nejmenších exemplářů (< 3 mm) vytvářím takové mikroskopické preparáty s komůrkou, vyplněnou vzduchem.

Osobně používám fíbrové kroužky tloušťky 1 nebo 1,5 mm o velikostech 12x16 mm, 14x18 mm a 16x20 mm. První číslice udává vnitřní průměr, druhá číslice potom vnější průměr.

Solakryl BMX je roztoková akrylátová pryskyřice na bázi kopolymeru butylmetakrylátu s metylmetakrylátem, které jsou rozpuštěny v xylenu.

Používá se hlavně na restaurování a konzervování dřeva, nátěry betonových podlah a zámkových dlažeb či právě pro přípravu mikroskopických preparátů. Je to viskózní kapalina, vonící po xylenu, ve kterém je pryskyřice rozpuštěna. Hustota roztoku je 0,9 g/cm³. Pryskyřice je nerozpustná ve vodě, rozpouští se v benzenu, toluenu, xylenu, acetonu nebo etylacetátu.

Bezpečnostní list