3. Zadeček (Abdomen, Abdomen)
Zadeček je zadní oddíl těla brouka, navazuje na hrudník (thorax) a představuje klíčovou anatomickou oblast pro řadu fyziologických procesů. Tato část těla obsahuje většinu trávicích, vylučovacích, dýchacích a reprodukčních orgánů. Z hlediska morfologie je abdomen velmi důležitý při taxonomii, neboť v něm nalézáme výrazné druhové a čelední znaky, zejména ve stavbě tergitů, sternitů, bočních membrán, pohlavních orgánů či hustotě a rozmístění ochlupení.
U mnoha skupin brouků se tvar a funkce zadečku vyvíjely ve vztahu k ekologii – např. u druhů žijících v půdě je často více segmentů skrytých a membrány jsou pružné, zatímco u brouků běhajících po povrchu je zadeček pevnější a klenutý. U vodních druhů lze často pozorovat modifikace spirakul a chlupů k vytvoření vzduchového filmu.
Slovníček základních pojmů, týkajících se morfologie zadečku brouka
| Česky | Anglicky | Latinsky |
| Zadeček | Abdomen | Abdomen |
| Hřbetní ploténka | Tergit / tergum | Tergum |
| Břišní ploténka | Sternit / sternum | Sternum |
| Boční část | Pleura / pleurite | Pleuron |
| Spirakulum (Dýchací otvor) | Spirace | Spiraculum |
| Pygidium | Pygidium | Pygidium |
| Paramery | Parameres | Paramerae |
| Kladélko | Ovipositor | Ovipositor |
3.1 Sternity a tergity
Zadeček brouků se skládá obvykle z 10 - 11 segmentů (angl. abdominal segments, lat. segmenta abdominalia). U dospělců je nicméně většinou viditelných pouze 6 - 7 tergitů (tergites / tergita) a 5 sternitů (sternites / sternita), přičemž zadní segmenty jsou redukované a ukryté pod krycími deskami nebo integrovány do pohlavních orgánů.
Každý článek zadečku se skládá z:
- Hřbetní ploténka (tergit) – hřbetní část segmentu, obvykle skrytá pod krovkami
- Břišní ploténka (sternit) – břišní část segmentu, viditelná při pohledu zespodu
- Postranní ploténky (pleurit) – postranní části segmentu
Jednotlivé části segmentů jsou pevné, ale spojeny pružnými intersegmentálními membránami (intersegmental membranes, membranae intersegmentales), které umožňují pohyb, roztažení a účast na dýchání. U samic může být posledních několik segmentů silně modifikováno k podpoře kladení vajíček.
Pro determinaci je důležitý počet volně viditelných břišních sternitů a jejich tvar. U druhů se zkrácenými krovkami (např. drabčíkovití Staphylinidae) jsou poslední tergity a sternity volně viditelné, což umožňuje studium jejich zbarvení a tvaru.
Zadeček je kryt chitinizovanými deskami, jejichž tvar a struktura mají významné determinační vlastnosti. Povrch může být:
- Hladký (smooth, laevis)
- Zrnitý (granular, granulatus)
- Rýhovaný / striatní (striated, striatulus)
- Ochlupený (setose, setosus)
Ochlupení (setae, setae) může být krátké, dlouhé, přitisklé i odstávající, někdy šupinovité. Jeho hustota a orientace bývá taxonomicky cenná (např. u Lamellicornia, Curculionidae). U některých skupin zadeček nese trichobothrie (čidla vibrací a proudění vzduchu).
3.2 Dýchací ústrojí (Systema respiratorium / Respiratory systém)
Dýchací otvory (spirakula / spiracles) jsou párovité otvory na bocích těla, které vedou do tracheálního systému. Každý článek zadečku má pár spirakul. Vzduch vstupuje spirakuly a je rozveden do stále jemnějších trubic (trachejí) po celém těle. Spirakula mohou být otevírána a zavírána speciálními svaly, což minimalizuje ztráty vody. Spirakula mohou být též chráněna chlupy či štítky proti mechanickému poškození a zaplavení.
Dýchací otvory na boku těla
3.3 Reprodukční soustava (Genitálie)
U mnoha taxonomicky obtížných a blízce příbuzných druhů je vnější morfologie natolik variabilní či identická, že spolehlivá determinace není možná bez prozkoumání genitálií. Jde o jednoznačný určovací znak.
Ukázka aedeagu brouka![]() |
Samec
Samčí reprodukční aparát je mimořádně významný pro taxonomii, protože jeho tvar, velikost a sklerotizované části jsou striktně druhově specifické. Platí to zejména u některých čeledí jako např. Carabidae, Staphylinidae či Curculionidae. Hlavní části samčího reprodukčního orgánu jsou:
- Aedeagus – aedeagus / aedeagus
- Paramery – parameres / paramerae
- Endofalus – endophallus / endophallus, často se obrací při kopulaci
Samice
Samice disponuje strukturami pro kladení vajíček a jejich uložení:
- Ovipozitor – ovipositor / ovipositorium, může být jehelnatý, skrytý či redukovaný
- Spermatéka – spermatheca / spermatheca, zásobárna spermatu s chitinózní kapsulí
Rozdíly ve stavbě spermatéky a kladélka mají diagnostický význam, zejména u drobných čeledí.
Pro studium genitálií je nutná mikroskopická preparace (vyjmutí orgánů z konce zadečku po předchozím změkčení celého jedince, např. v roztoku hydroxidu draselného).
Pygidium
Pygidium (pygidium, pygidium) je poslední viditelný tergit. Může být kryt krovy nebo vystupovat volně. U řady brouků je významným rozlišovacím znakem.
Význam při určování
- Viditelnost zadečku - u některých čeledí (např. Staphylinidae) jsou krovky zkrácené a zadeček výrazně vystupuje.
- Tvar a velikost pygidia, přítomnost vypouklin či žlábků - důležitý znak pro některé skupiny.
- Počet a uspořádání sternitů, přítomnost vyvýšenin či žlázek mohou být diagnostické.
- Spiracle (dýchací otvory) a jejich pozice/počet jsou méně běžný znak, ale někdy využívaný.

