6. Příloha: Slovníček morfologických pojmů
Podrobný česko-anglicko-latinský slovníček základních morfologických pojmů brouka, vhodný pro studium entomologie, určování i tvorbu morfologických popisů.
6.1 Morfologie hlavy
| Česky | Anglicky | Latinsky | Popis / Funkce |
Hlava jako celek |
|||
| Hlava | Head | Caput | Přední tělní oddíl; nese smyslové orgány (oči, tykadla) a ústní ústrojí. Chrání mozkový ganglion a ústní aparát. |
| Prognátní | Prognathous | Prognathum | Hlava směřuje dopředu v ose těla, s ústním ústrojím nasměrovaným vpřed. |
| Hypognátní | Hypognathous | Hypognathum | Hlava je otočena mírně dolů kolmo k ose těla a může být částečně skryta pod pronotum. |
| Opistognátní | Opisthognathous | Opisthognathum | Hlava směřuje dozadu pod tělo v ostrém úhlu. |
Oblast čela a temene |
|||
| Čelo | Forehead | Frons | Plocha mezi očima, nad clypeem (štítkem). Nese čelní kýly, jamky nebo žlábky; může být diagnosticky významné. |
| Temeno | Vertex | Vertex | Vrchní část hlavy za čelem, mezi očima a týlem. Uvádí se výška vertexu a přítomnost foveí nebo kýlů. |
| Týl | Occiput | Occiput | Zadní část hlavy, často přechází v týlní otvor (foramen occipitale), jímž prochází nervy a jícen. |
| Týlní otvor | Occipital foramen | Foramen occipitale | Velký otvor na zadní straně hlavy, spojuje hlavu s hrudí (přes cervikální membránu). |
| Krk | Neck | Collum (Cervix) | Collum označuje krční oblast mezi hlavou (caput) a hrudí (prothorax), tedy zúženou část těla spojující hlavu se štítem (pronotum). Krk umožňuje pohyb hlavy vůči hrudi. Často bývá kryt štítem, což zvyšuje ochranu hlavy. Poskytuje úpon pro svaly, které ovládají pohyby hlavy a předního hrudního segmentu. |
Přední a ústní část |
|||
| Přední štít (Klypeus) | Clypeus | Clypeus | Deska mezi čelem (frons) a horním pyskem (labrum). Často pohyblivá, podílí se na otevírání ústního otvoru. |
| Horní pysk | Upper lip | Labrum | Lalokovitý útvar kryjící kusadla zepředu; součást ústního aparátu, vybaven smyslovými chloupky. |
| Epistomální šev | Epistomal suture | Sutura epistomalis | Linie mezi čelem a štítkem (frons–clypeus); často výrazná. |
| Kusadla | Mandibles | Mandibulae | Silné čelistní útvary pro kousání a drcení potravy. Upínají se na kloub v oblasti genae (tváří). |
| Čelisti | Maxillae | Maxillae | Párové, složené orgány s hmatadly (palpi maxillares), pomáhají manipulovat s potravou. |
| Čelistní makadlo | Maxillary palp | Palpus maxillaris | Čelistní makadla jsou článkované výběžky (přívěsky) druhého páru kusadel, tedy čelistí (maxillae). Každé čelistní makadlo má obvykle 4–5 článků, jejichž tvar, délka a chlupatost (osetření senzily) se může lišit podle druhu brouka. Často jsou dobře viditelné při pohledu zespodu hlavy. Plní zejména senzorickou funkci (obsahuje smyslové buňky (chemoreceptory a mechanoreceptory) pro rozpoznávání chuti, vůně a struktury potravy) a poskytuje pomoc při příjmu potravy (brouk pomocí makadel „ohmatává“ a manipuluje s potravou předtím, než ji předá čelistem). |
| Pyskové makadlo | Labial palp | Palpus labialis | Pysková makadla jsou článkované přívěsky dolního pysku (labium), který odpovídá spojeným druhotným čelistím. Každé pyskové makadlo má obvykle 3 články, připojené na párových strukturách zvaných paraglossae. Plní smyslovou funkci - podobně jako čelistní makadla, i pysková makadla nesou chemoreceptory, které detekují chemické vlastnosti potravy. Pomáhá při manipulaci s potravou (pomáhají přidržovat nebo přemisťovat potravu směrem k ústnímu otvoru). Slouží k jemnému ohmatávání okolí v těsné blízkosti ústního ústrojí a tím pomáhá při orientaci. |
| Dolní pysk | Lower lip | Labium | Spodní pysk tvořený splynutím druhého páru čelistí; nese palpi labiales (hmatadla). |
| Gulární šev | Gular suture | Sutura gularis | Gulární šev je pár podélných linií (švů) na spodní straně hlavy brouka (na tzv. gule, česky brada). Leží mezi podbradím (submentum) a základem hlavy (genae), a ohraničuje gulární desku (gula). Zpevňuje hlavu tím, že poskytuje mechanickou pevnost mezi levou a pravou částí hlavy. Umožňuje pohyb ústních částí (v místě gulárního švu se napojují svaly ovládající čelisti a pysky). |
| Gula (Brada) | Gula | Gula | Gula je střední sklerit (ztvrdlý štítek) na spodní straně hlavy brouka, který se nachází mezi lícemi (genae) po stranách a gulárními švy (suturae gulares). Vpředu gula sousedí s submentem (část dolního pysku) a vzadu s tylovou oblastí (occiput) nebo krčním otvorem (foramen occipitale). Gula tvoří opěrnou plochu pro ústní části a svaly čelistí. |
| Bradička | Mentum | Mentum | Mentum je střední sklerit (ztvrdlý článek) dolního pysku (labium), který leží nad submentem (základní deskou) a pod prementem (přední pohyblivou částí). Zadní okraj mentu přiléhá k submentu, přední okraj nese pysková makadla (palpi labiales) a někdy i jazýček (glossa) a postranní laloky (paraglossae). Poskytuje úpon pro pohyblivější části pysku (prementum, makadla, jazýček). Z vnitřní strany se upínají svaly zajišťující pohyblivost dolního pysku. |
Boční oblasti hlavy |
|||
| Líc (Tvář) | Genae (cheeks) | Genae | Boční části hlavy pod očima; často nesou úpony kusadel. |
| Subokulární oblast | Subocular area | Regio subocularis | Oblast pod očima; u některých čeledí nápadně rozšířená. |
| Zadní líc (Postgena) | Postgena | Postgena | Zadní (bazální) část hlavy, ležící za tvářemi (genae) a pod záhlavím (occiput). Je součástí spodní části hlavové kapsuly mezi lícní oblastí a krkem. Umožňuje pohyb hlavy vůči prothoraxu; tvoří místo pro úpony svalů, které ovládají pohyb hlavy, zejména ventrální flexi a rotaci. |
| Záhlaví (Spánek) | Temple | Templum | Laterální (boční) oblast za očima, mezi nimi a okrajem záhlaví. Velikost se liší podle druhu - může být úzká nebo rozšířená. Chrání zadní část hlavy a oči; často slouží jako místo úponu svalů a někdy má význam při určování tvaru hlavy. |
Oči a smyslové orgány |
|||
| Složené oči | Compound eyes | Oculi compositi | Tvořeny ommatidiemi, vnímají pohyb a tvar. Velikost a poloha jsou důležité znaky. |
| Jednoduchá očka | Ocelli (simple eyes) | Ocelli | Malé čočkovité struktury, pokud jsou přítomné; obvykle tři, umístěné na vertexu. |
| Temenní šev (Koronální šev) | Coronal suture | Sutura coronalis | Linie uprostřed vertexu, odděluje poloviny hlavy; někdy výrazná. |
Tykadla |
|||
| Tykadlo | Antenna | Antenna | Párový smyslový orgán reagující na chemické, hmatové a vibrační podněty. |
| Tykadlový důlek | Antenna socket / torulus | Torulus antennalis | Místo kloubního uchycení tykadla na hlavě. Jamkovitá nebo miskovitá prohlubeň v hlavě brouka, do které je zasazený kořen tykadla. Každá tykadlová jamka obsahuje otvor, jímž prochází membrána a kloubní pouzdro pro první článek tykadla (antennifer a torulus). Zajišťuje uchycení, ochranu báze tykadla a umožňuje jeho pohyb. |
| Nástavec tykadla | Scape | Scapus | První článek tykadla, pohyblivě spojený s hlavou. |
| Stopka | Pedicel | Pedicellus | Druhý článek s Johnstonovým orgánem (vnímání vibrací). |
| Bičík | Flagellum | Flagellum | Zbytek tykadla za pedicelem, složený z článků (flagellomerae). |
| Vějířek tykadel | Lamellate club | Clava lamellata | Modifikovaná koncová část tykadla (antenna), kde poslední články (tzv. lamely) jsou rozšířené a tvoří vějířovitý útvar. Vějířek obsahuje velké množství čichových receptorů, slouží tak k detekci pachů, feromonů nebo potravy. Sexuální dimorfismus: samci mají často vějířky delší a rozvětvenější, což zvyšuje citlivost na pachové signály samic. |
| Nitkovitá | Filiform | Filiformes | Mají všechny články přibližně stejně tlusté. |
| Kyjovitá (paličkovitá) | Clavate | Clavatae | Mají koncové články ztlustlé v kyj. |
| Hlavičkovitá (bulcová) | Capitate | Capitatae | Mají koncové články náhle rozšířené v hlavičku. |
| Lístkovitá | Lamellate | Lamellatae | Mají koncové články rozšířené v lístky. |
| Hřebenitá (hřebenová) | Pectinate | Pectinatae | Mají články s výběžky (na jedné nebo obou stranách), připomínající zuby hřebene. |
| Pilovitá | Serratae | Serratae | Mají články trojúhelníkovité, připomínající zuby pily. |
| Kolenkovitá (kolénková) | Geniculate | Geniculatae | Vynikají ostrým zalomením (typické pro nosatce); první článek prodloužený, tykadlo lomené. |
Vnitřní struktury a úpony |
|||
| Týlní deska | Occipital plate | Lamina occipitalis | Zadní vnitřní část hlavy zpevňující kapsulu. |
| Epikranium | Epicranium | Epicranium | Celý svrchní a zadní kryt hlavy nad čelem, temenem a týlem. |
| Jazýček | Hypopharynx (tongue-like structure) | Hypopharynx | Vnitřní jazykovitý útvar v ústním otvoru, pomáhá manipulovat s potravou. |
| Tentorium (Vnitřní kostra hlavy) | Tentorium | Tentorium | Vnitřní výztužná konstrukce hlavy tvořená chitinizovanými rameny, slouží k upnutí svalů. |
Další povrchové struktury a znaky |
|||
| Rýha | Groove / sulcus | Sulcus | Rýha nebo prohlubeň na povrchu kutikuly, např. subantennální nebo frontální sulcus. |
| Hřeben (Kýl) | Keel / carina | Carina | Vystouplý podélný hřeben; může být diagnosticky významný. |
| Jamka | Pit / fovea | Fovea | Malá prohlubeň, někdy obsahuje senzorické orgány. |
| Žebrování / rýhování | Striation / sulcation | Striae / sulcationes | Povrchová textura hlavy; může být součástí určovacího klíče. |
Souhrn funkčních oblastí hlavy
- Senzorická oblast – oči, tykadla, čelo, vertex.
- Ústní oblast – clypeus, labrum, mandibulae, maxillae, labium.
- Nosná a kloubní oblast – genae, postgenae, occiput, foramen occipitale.
- Vnitřní struktury – tentorium a hypofarynx zajišťují oporu a manipulaci s potravou.
6.2 Morfologie hrudi
| Česky | Anglicky | Latinsky | Popis / Funkce |
Hruď jako celek |
|||
| Hruď | Thorax | Thorax | Střední tělní oddíl mezi hlavou a zadečkem. Skládá se ze tří článků – prothorax, mesothorax, metathorax. Nese nohy a (u většiny druhů) křídla. |
Články hrudi |
|||
| Předohruď | Prothorax | Prothorax | První hrudní článek, nese první pár nohou, u brouků bez křídel. Je nejvíce pohyblivý a variabilní. |
| Středohruď | Mesothorax | Mesothorax | Druhý hrudní článek, nese druhý pár nohou a přední křídla (elytra). Obsahuje silné svaly pro pohyb krovek. |
| Zadohruď | Metathorax | Metathorax | Třetí článek, nese třetí pár nohou a zadní (letová) křídla. Obsahuje hlavní létací svaly. |
Základní části každého hrudního článku |
|||
| Hřbetní destička | Notum | Notum | Obecný termín pro horní (dorzální) část jednoho hrudního článku. Každý hrudní článek má své notum – a podle článku dostává jméno. Tak Prothorax má pronotum, Mesothorax má mesonotum a Metathorax má metanotum. Např. u brouků bývá pronotum dobře vyvinuté a často kryje hlavu shora. |
| Štít (protonum) | Pronotum | Pronotum | Je to hřbetní štít prvního hrudního článku (prothoraxu). Leží hned za hlavou a je obvykle dobře vyvinuté a nápadné, často kryje i část hlavy shora. Má různé tvary podle čeledi (např. u střevlíků je hladké a lesklé, u mandelinek klenuté, u nosatců různě tvarované). U mnoha brouků je pronotum klíčovým znakem při určování druhu. |
| Mesonotum | Mesonotum | Mesonotum | Je to hřbetní část druhého hrudního článku (mesothoraxu). Nese přední pár křídel – u brouků jsou to krovky (elytra). U většiny druhů je mesonotum skryté pod pronotem a krovkami, takže není zvenku vidět. |
| Metanotum | Metanotum | Metanotum | Je to hřbetní část třetího hrudního článku (metathoraxu). Nese zadní pár křídel (blanitá létací křídla). Stejně jako mesonotum je obvykle zakryto krovkami, viditelné bývá jen při rozevření křídel. |
| Boční destička | Pleuron / pleura | Pleuron | Boční část článku spojující notum a sternum. Nese úpony křídel a nohou. Člení se na episternum a epimeron. |
| Břišní destička (Sternum) | Sternum | Sternum | Dolní (ventrální) část článku. Uvnitř se upínají svaly nohou. |
Podčásti pleuritu |
|||
| Episternum | Episternum | Episternum | Přední část pleury (boční stěny hrudi), před pleurálním švem; nese úpony svalů nohou. |
| Epimeron | Epimeron | Epimeron | Zadní část pleury za pleurálním švem; zpevňuje boční stěnu hrudi. Zajišťuje úpon svalů nohou a křídel. |
| Pleurální šev | Pleural suture | Sutura pleuralis | Linie oddělující episternum a epimeron; často viditelná jako podélná rýha. |
Související struktury hrudi |
|||
| Pleurit | Pleurite | Pars pleuralis (Pleuritis) | Sklerit tvořící pleuron (boční část hrudi). |
| Prosternum / Mesosternum / Metasternum | Prosternum / Mesosternum / Metasternum | Prosternum / Mesosternum / Metasternum | Jednotlivé sternální desky podle článků. Metasternum bývá největší, s úpony křídelních svalů. |
| Prostenální výběžek | Prosternal process | Processus prosternalis | Výběžek (výstupek) vycházející z prosternální (hrudní) desky, která se nachází mezi předními kyčlemi (procoxae). Obvykle zasahuje dozadu mezi procoxální dutiny a může být různě tvarovaný (špičatý, široký, úzký, plošší). Zpevňuje spojení mezi předohruďí (prothoraxem) a středohruďí (mesothoraxem). Umožňuje pevné uchycení předních nohou a stabilizuje pohyb hrudních segmentů při chůzi či letu. |
| Štít | Pronotum | Pronotum | Hřbetní deska prothoraxu; u většiny brouků dobře viditelná, často nápadně tvarovaná či ozdobená. |
| Štítek | Scutellum (scutellar shield) | Scutellum | Trojúhelníková destička mezi bázemi krovek; patří ke středohrudi (mesothoraxu). |
| Krovka / Krovky | Elytron / Elytra (wing case) | Elytrum / Elytra | Přeměněné, ztvrdlé přední křídlo brouků, chránící zadeček a zadní křídla. |
| Epipleura (Postranní lem krovky) | Epipleuron | Epipleuron | Epipleura je ventrálně (dolů) zahnutý okraj krovky (elytra), který přechází z horní (dorzální) části krovky na její spodní (laterální) stranu. Zpevňuje okraj krovky, která kryje zadeček a křídla. Přiléhá k bokům zadečku nebo k pterothoraxu, čímž pomáhá krovkám dobře doléhat k tělu. Může napomáhat proudění vzduchu při letu. Může hrát důležitou roli při determinaci druhu. |
| Krovkový šev | Elytral suture | Sutura elytralis | Linie dotyku a spojení obou krovek (elyter), které tvoří tvrdý kryt nad zadečkem a zadními křídly. Obvykle probíhá podélně po středu hřbetní strany těla. Chrání zadeček a zadní křídla před poškozením, vysycháním a predátory. Šev umožňuje mírný pohyb krovek při otevírání při letu. |
| Přední kyčelní dutiny (uzávěr předních kyčelních jamek) | Procoxal Cavities | Cavitates procoxales | Dutiny nebo jamky v předohruďové části (prothoraxu), do nichž jsou vsazeny kyčle (coxae) předních nohou. Mohou být uzavřené nebo otevřené směrem dozadu, což je důležitý diagnostický znak v taxonomii brouků. Umožňují kloubní pohyb předních nohou. Jejich tvar a uzavřenost mají význam pro klasifikaci čeledí (např. Carabidae mají uzavřené, Elateridae otevřené). |
| Zadní kyčelní výběžek | Hind coxal process | Processus coxalis posterior | Výběžek vycházející ze základny zadních kyčlí (metacoxae), často vybíhající směrem ke střední části zadečku nebo ke střední linii těla. Poskytuje oporu pro zadní nohy a pomáhá přenášet sílu při chůzi nebo skoku. U některých skupin slouží i k mechanickému zpevnění spojení mezi hrudí a zadečkem. |
| Spirakulum (Dýchací otvor) | Spiracle | Spiraculum | Dýchací otvor na boční straně hrudi nebo zadečku. U hrudi bývá jeden pár na každém segmentu. |
Úpony končetin |
|||
| Nohy / končetina | Leg | Pera / Crus | Končetiny brouka jsou přizpůsobené různým způsobům života – např. běhu, hrabání, plavání nebo skákání. Typicky se skládají z pěti hlavních částí: coxa (kyčel), trochanter (přicho), femur (stehno), tibia (holeně) a tarsus (chodidlo). |
| Kyčel | Coxa | Coxa | První (bazální) článek nohy, kloubně spojený s hrudní pleurou. |
| Příkyčlí | Trochanter | Trochanter | Krátký spojovací článek mezi coxou a femurem. |
| Stehno | Femur | Femur | Silný článek nohy, často největší, obsahuje svaly pro pohyb. |
| Holeň | Tibia | Tibia | Dlouhý článek mezi femurem a tarzem, často opatřený trny nebo ostny. |
| Holenní ostruhy | Tibial spurs | Calcaria tibiae | Jedná se o tvrdé, ostře zakončené výběžky na konci holenní části nohy (tibie). Slouží k čištění tykadel, manipulaci s potravou nebo k pohybu (např. při kopání). Počet a tvar ostruh bývá důležitý pro určování druhů. |
| Chodidlo | Tarsus | Tarsus | Koncová část nohy složená z několika článků (tarsomery), končí drápkem. |
| Článek chodidla | Tarsomere | Tarsomere | Tarsomery dohromady tvoří poslední, vícedílnou část nohy, která umožňuje jemný pohyb a přilnutí k povrchu. Tato část nese drápky, přísavky nebo štětinky podle způsobu života brouka. Počet tarsomerů se liší podle skupiny brouků a je to důležitý taxonomický znak. |
| Drápky chodidla | Tarsal claws | Ungues tarsales | Párové háčkovité výběžky na konci posledního článku chodidla (tarsus). Umožňují broukovi přichytit se k povrchu, lézt po rostlinách nebo držet kořist. Jejich tvar může napomáhat identifikaci druhů. |
| Pazourek (koncová část drápu) | Onychium | Onychium | Onychium je malá část mezi drápky (tzv. ungues) na konci chodidla (tarsu). Často nese přísavný terčík nebo štětičku, která pomáhá hmyzu přichycovat se k povrchům. |
Souhrn funkčních oblastí hrudi
- Prothorax: nosí první pár nohou, zajišťuje pohyb hlavy a orientaci.
- Mesothorax: nese krovky (přední křídla) a druhý pár nohou.
- Metathorax: nese zadní (letová) křídla a zadní pár nohou.
- Pleuron: zajišťuje úpony létacích svalů a kloubní spojení nohou a křídel.
- Notum + Sternum: tvoří pevnou kostru hrudního článku, umožňují přenos sil při pohybu.
6.3 Morfologie zadečku
| Česky | Anglicky | Latinsky | Popis / Funkce |
Zadeček jako celek |
|||
| Zadeček | Abdomen | Abdomen | Zadní tělní oddíl brouka, následující za hrudí. Obsahuje většinu vnitřních orgánů – trávicí, vylučovací a reprodukční. |
| Článek zadečku | Abdominal segment | Segmentum abdominale | Zadeček se skládá obvykle z 8–10 viditelných článků (u samic až 9). Každý článek má hřbetní, břišní a boční část. |
Základní části každého článku |
|||
| Sklerit (ztvrdlý plát kutikuly, chitinová destička) | Sclerite | Scleritum | Ztvrdlý plát kutikuly tvořící část vnější kostry hmyzu. Je to základní stavební jednotka exoskeletu, zajišťující tvar, ochranu a oporu svalům. Každý tělní článek má tyto tři hlavní sklerity, které dohromady tvoří pevný „pancíř“: tergit (hřbetní (dorzální) sklerit), sternit (břišní (ventrální) sklerit) a pleurit (boční (laterální) sklerit). |
| Hřbetní deska | Tergite / tergum | Tergum | Dorzální (horní) sklerit článku; chrání zadeček svrchu. Jednotlivé tergity mohou být srostlé. |
| Břišní deska | Sternite / sternum | Sternum | Ventrální (spodní) sklerit článku, tvoří břišní stranu. |
| Boční část | Pleura / pleurite | Pleuron | Boční spojovací oblast mezi tergitem a sternitem; zpevňuje segment a nese spirákulum. |
| Spojovací membrána | Intersegmental membrane | Membrana intersegmentalis | Měkká blána mezi články umožňující pohyb a roztažení zadečku. |
Specifické oblasti zadečku |
|||
| Přední část zadečku | Base of abdomen | Basis abdominis | Články těsně za metathoraxem; často zčásti překryté krovkami. |
| Zadní část zadečku | Apical abdomen | Apex abdominis | Poslední články, často viditelné i při zatažených krovkách; u samců zakončeny genitáliemi. |
| Vrchol zadečku | Abdominal apex | Apex abdominis | Koncová oblast zadečku – může nést cerky, pygidium nebo pohlavní ústrojí. |
| Předposlední článek | Preapical segment | Segmentum praapicale | Segment bezprostředně před posledním (análním) článkem. |
| Speciální útvary na zadečku | |||
| Pygidium (konečný hřbetní článek) | Pygidium | Pygidium | Poslední viditelný tergit; často plochý nebo klenutý, někdy se používá jako rozlišovací znak pohlaví. |
| Hypopygium (konečný spodní článek) | Hypopygium | Hypopygium | Poslední viditelný sternit (většinou samčí); někdy kryje pohlavní orgány. |
| Anální sternit / řitní sternit | Anal sternite / Anal sternum | Sternum anale / Sternit anale | Poslední břišní destička zadečku, nesoucí nebo uzavírající řitní otvor. Uzavírá zadeček, je oporou pro svaly, je to součást pohlavních struktur, slouží jako taxonomický znak. Tvoří anatomický základ hypopygia. |
| Urogomphi (výběžky larev) | Urogomphi | Urogomphi | Párové výběžky na konci zadečku (zejména u larev), sloužící k ochraně nebo pohybu. |
| Spirakulum (Dýchací otvor) | Spiracle | Spiraculum | Dýchací otvor po stranách jednotlivých článků, napojený na tracheální systém. |
| Cerky (Přívěsky) | Cerci | Cerci | Přívěsky na konci zadečku (zřídka u brouků zachovány), slouží jako smyslové nebo obranné orgány. |
| Genitální otvor (Gonopory) | Genital opening | Apertura genitalis | Otevření pohlavního ústrojí, na konci zadečku (samci – aedeagus, samice – ovipozitor). |
Pohlavní orgány (vnější morfologie) |
|||
| Pohlavní články | Genital segments | Segmenta genitalia | Poslední zadečkové články, přeměněné ve vnější pohlavní ústrojí. |
| Kladélko | Ovipositor | Ovipositor | Orgán samic pro kladení vajíček; může být zasouvací nebo pevný. |
| Aedeagus (samčí kopulační orgán) | Aedeagus (male genitalia) | Aedeagus | Samčí kopulační orgán, složený z paramer, median lobu a endofallu. |
| Základna penisu | Phallobase | Phallobase | Základní (bazální) část samčího kopulačního orgánu, do které jsou upevněny ostatní části; slouží k uchycení a pohyblivému spojení s tělními segmenty. |
| Střední lalok penisu | Median lobe | Lobus medialis (penis) | Hlavní, střední část aedeagu obsahující ejakulační kanálek (ductus ejaculatorius); vede sperma při kopulaci. |
| Paramery (postranní laloky) | Parameres | Paramerae | Párové výběžky po stranách aedeagu; pomáhají při uchycení samice a stabilizaci během kopulace; jejich tvar je důležitý pro určování druhů. |
| Endofalus (Vnitřní penis) | Endophallus (internal sac) | Endophallus | Měkká, vychlípitelná část uvnitř median lobe, která se při kopulaci vysouvá do samičího pohlavního ústrojí; často je opatřena háčky nebo výrůstky. |
| Gonopody | Gonopods | Gonopoda | Párové přívěsky na genitálním segmentu hmyzu (samčího nebo samičího). U samečků brouků jsou obvykle součástí vnějšího genitálního aparátu, často jako pomocné struktury penisu (aedeagus). U samečků slouží jako kopulační orgán k přenosu spermií do samice. Jejich složitá a druhově specifická morfologie je klíčová pro taxonomické určování druhů. |
| Kladélkové chlopně (nebo jen chlopně) | Ovipositor Valves | Valvulae ovipositoris | Části kladélka samic, které jsou pozměněnými přívěsky (gonapofýzami) 8. a 9. zadečkového segmentu. Typicky se jedná o 3 páry chlopní. Slouží samicím k uložení vajíček (oviposici) a často i k prorážení substrátu (např. půda, dřevo) pro bezpečné umístění vajíček. |
| Sternit VIII / IX | Sternite VIII / IX | Sternum octavum / nonum | Terminální sternity často přeměněné v části pohlavních orgánů. |
Vnitřní orgány (základní přehled pro morfologii) |
|||
| Trávicí trubice | Alimentary canal | Canalis alimentarius | Zahrnuje žaludek, střevo a vývodní orgány, uložené uvnitř zadečku. |
| Malpighiho trubice | Malpighian tubules | Tubuli Malpighii | Vylučovací orgány ústící do střeva. |
| Vaječníky / varlata | Ovaries / testes | Ovaria / testes | Reprodukční orgány uložené v zadních segmentech zadečku. |
| Tělní dutina (Hemocoel) | Body cavity | Cavitas corporis | Tělní dutina vyplněná hemolymfou a orgány. |
Obecné morfologické a diagnostické pojmy |
|||
| Žlábek | Groove / sulcus | Sulcus | Podélná nebo příčná rýha, , která se nachází na povrchu těla hmyzu, zejména na exoskeletu. Může např. oddělovat tergity nebo být diagnostickým znakem. |
| Hřeben (Kýl) | Keel / carina | Carina | Termín označující vyvýšenou hřebenovitou strukturu nebo hřeben, který je často podélný a vyčnívá nad okolní povrch. Je často přítomen na tergitech. |
| Jamka (fovea) | Pit / fovea | Fovea | Fovea je termín pro malou, často kulovitou nebo oválnou jamku, která může být přítomna na různých částech těla hmyzu. Fovea se nachází v různých morfologických strukturách, obvykle na hlavě, thoraxu (hrudi) nebo krovkách. Tento útvar může sloužit k různým účelům, jako je například ukrytí senzorů (např. očí) nebo může mít význam pro usazování žlázek, které vylučují tekutiny. |
| Tečkování (povrchová skulptura) | Punctation | Punctatio | Povrchové tečkování na kutikule; užívá se k popisu drsnosti povrchu. |
| Ochlupení | Pubescence (hair covering) | Pubescentia | Ochlupení nebo šupinky; hustota a délka mohou mít určovací význam. |
Souhrnné funkční oblasti zadečku
| Oblast | Funkce |
| Dorzální (tergální) | Ochranná, krycí funkce; často zpevněna. |
| Ventrální (sternální) | Mechanická opora, nese svaly a pohlavní orgány. |
| Laterální (pleurální) | Nese spirakula; podílí se na dýchání a pružnosti článků. |
| Apex abdominis | Pohlavní orgány, smyslové a ochranné struktury. |
Shrnutí funkční logiky zadečku
- Mechanická funkce: pohyb, ohebnost díky membránám mezi články.
- Fyziologická funkce: obsahuje většinu orgánů trávení, vylučování a reprodukce.
- Diagnostická funkce: tvar, punctace, ochlupení a struktura pygidia, sternitů či genitálií jsou klíčové v systematice brouků.
