Abax (Abax) parallelepipedus parallelepipedus (Piller & Mitterpacher, 1783)
Čeleď: Carabidae
Velikost 15,8 - 20,8 mm. Je celý černý. Štít má na každé polovině dva podélné vtlaky a prostředkem štítu vede jedna úzká rýha. Samci jsou lesklí, samice matné.
Dospělci jsou aktivní od dubna do září. Je brachypterní. Vyskytuje se v lesích všech typů, od nížin až do hor. Je to běžný druh, rozšířený po celé republice. Najdeme ho pod mechem, kameny, kůrou mrtvého dřeva nebo ve shnilých kmenech.
Dospělci a jejich larvy se dravě živí hmyzem a šneky. Na lov se vydávají za dne i v noci. Samice po položení obklopují svá vejce vrstvou půdy. Larvy lze nalézt pod kameny či ve dřevě. Přezimují larvy, někdy i dospělci.
Zdroj obrázků: hlavní: Bleich
Abax (Molops) piceus piceus (Panzer, 1793)
Čeleď: Carabidae
Velikost 10 - 13,4 mm. Tělo tohoto druhu je barvy černé až dehtově hnědé, nohy a přívěsky jsou hnědé. Štít je po stranách před zadními rohy zřetelně vykrojený, zadní rohy jsou velké a skoro pravoúhlé.
Dospělci se vyskytují od dubna do září. Je to druh zachovalejších lesních biotopů, od nížin až do hor. Zdržuje se nejčastěji pod kameny, kládami či v mechu. Je brachypterní. Jak larvy, tak imaga jsou predátoři, lovící bezobratlé. Vyskytuje se na většině našeho území.
U tohoto druhu je známá péče o potomstvo, což je mezi střevlíky ojedinělé. Samice se zdržuje v okolí smůšky vajíček a chrání je až do vylíhnutí larev.
Zdroj obrázků: hlavní: Schmidt, 2021
Acilius (Acilius) sulcatus (Linnaeus, 1758) - Potápník rýhovaný
Čeleď: Dytiscidae
Dospělci jsou ovální, dorzoventrálně zploštění a velcí přibližně 14,4–18,2 mm. Kresba na krovkách je typicky žluto-černá. Zadní nohy mají husté plovací brvy. Samci mají hladké krovky a na předních (a středních) chodidlech miskovitě rozšířené články s „přísavkami“, samice mají na krovkách 4 výrazné rýhy se štětinami (výrazný pohlavní dimorfismus). Na štítu (pronotu) je nápadná žlutá příčná páska.
S dospělci se setkáváme po většinu roku, v Evropě je to často března až do října, někde celoročně (s přezimováním dospělců ve vodě). Obývá dočasné i trvalé stojaté a pomalu tekoucí vody (tůně, rybníky, rašeliniště, pomalé toky). Létá, proto snadno osidluje i nové nádrže. V nádržích bez ryb se může stát dominantním druhem a slouží jako indikátor predátorů (resp. jejich absence). V Palaearktu je široce rozšířen po Evropě, severní Africe (Alžírsku), západní a východní Sibiři až po ruský Dálný východ (Sachalin), dále v Íránu, Kazachstánu, Turkmenistánu, Kyrgyzstánu a v Mongolsku. V ČR je to běžný, plošně rozšířený druh. Dravý je jak dospělec, tak i larva. Dospělci loví vodní bezobratlé i drobné obratlovce (např. pulce nebo rybí potěr) a volí kořist podle velikosti. Larvy často preferují drobné korýše (např. Daphnia). Je aktivní ve dne i v noci a kořist aktivně pronásleduje.
Má obvykle jednu generaci ročně (je univoltinní). Dospělci přezimují v hlubších, nepromrzajících vodách. Páření probíhá na jaře i na podzim. Samice kladou vajíčka na nebo do vodních rostlin. Larvy se líhnou zhruba po týdnu a jejich vývoj trvá přibližně 30 dní. Kuklí se v půdě/zemině u břehu a stadium kukly trvá 16 až 28 dní.
Zdroj obrázků: hlavní: Schmidt, 2008
Acrossus rufipes (Linnaeus, 1758) – Hnojník rudonohý
Čeleď: Scarabaeidae
Délka těla se pohybuje v rozmezí 9 - 13 mm. Dospělí jedinci jsou typicky tmavě hnědí až černí. Hlava, štít (pronotum) a krovky (elytra) jsou tmavě hnědé až černé, někdy s načervenalým nádechem. Krovky jsou silně rýhované. Klíčovým rozlišovacím znakem je struktura povrchu štítu. Na černém štítu se nachází rovnoměrné pokrytí jemnými vpichy (punkty), mezi kterými jsou roztroušeny i vpichy větší a hrubší. Nohy (zejména holeně) bývají často červeno-hnědé, což kontrastuje s tmavým zbytkem těla - odtud pochází i druhové jméno (rudonohý).
Dospělci jsou aktivní především v pozdním létě a na podzim, zhruba od července do listopadu. Patří mezi tzv. podzimní druhy hnojníků. Jde o koprofágní druh, tzn. živí se výkaly, a proto je jeho výskyt úzce spjat s lokalitami, kde se pasou velká hospodářská zvířata (např. krávy, koně) - typicky jde o pastviny, louky, pole, lesní okraje, ovocné sady, případně i zahrady v blízkosti těchto ploch. Druh má palearktické rozšíření. To znamená, že se vyskytuje v celé Evropě, v Asii, v severní Africe a také byl zavlečen do některých oblastí Severní Ameriky. Na území ČR je druh Acrossus rufipes hojně rozšířený a vyskytuje se prakticky po celém území od nížin až do podhůří. Je to druh, který je silně přitahován umělým světlem a často zalétá ke světelným zdrojům, zejména v noci. Je to typický koprofág, což znamená, že se živí především exkrementy býložravců. Upřednostňuje zejména koňský a hovězí trus.
Páření probíhá v pozdním létě a na podzim, kdy jsou dospělci nejaktivnější. Samice klade vajíčka do půdních komůrek pod trus nebo přímo do trusu, který slouží jako potrava pro larvy. Jde o typické chování pro hnojníky. Larvy se vyvíjejí v půdě a živí se hnojem. Zpravidla přezimují ve stádiu larvy (popř. kukly) a dospělci se líhnou až v následujícím roce. Většinou se kuklí na jaře a nová generace dospělců se objevuje koncem léta. Má tedy jednu generaci ročně (monovoltinní).
Zdroj obrázků: Schmidt, 2016
Agabus (Gaurodytes) bipustulatus (Linnaeus, 1767) - Potápník dvouskvrnný
Čeleď: Dytiscidae
Velikost dospělce je 9,5 - 11,6 mm. Tělo má oválné, hladce klenuté a přizpůsobené plavání. Hlava má na předním okraji klypeu nepřerušenou rýhu. Štít je jednotně černý a na krovkách je jemná síťovitá mikroskulptura. Tykadla jsou často světle hnědá, stejně jako přední nohy. Zadní nohy má zploštělé s hustými plovacími štětinami.
V našich podmínkách je druh běžně zaznamenáván v průběhu většiny roku. Preferuje stojaté až mírně tekoucí vody, jako jsou tůně, rybníky, pomalé zátoky potoků. Preferuje místa s dostatkem vodní vegetace. Dospělci mohou být přitahováni světlem či polarizovaným odrazem. Rozšíření je velmi široké: Palearkt (včetně Evropy), Afrotropická oblast, Blízký východ a severní Afrika. V Evropě chybí jen na několika ostrovech a malých územích. V České republice patří k běžným potápníkům. Dospělci i larvy jsou predátoři vodních bezobratlých.
Samice kladou vejce do pletiv ponořených částí vodních rostlin nebo na jiné ponořené substráty. Larvy žijí ve vodě a před zakuklením se třikrát svlékají. Kuklení probíhá již mimo vodu - larva opustí vodu a ve vlhké půdě poblíž hladiny si zhotoví komůrku. Vylíhnutý dospělec po znovu zalézá do vody.
Zdroj obrázků: hlavní: Schmidt, 2008
Agonum (Olisares) sexpunctatum (Linaeus, 1758) - Střevlíček šestitečný
Čeleď: Carabidae
Velikost 7,5 - 9,9 mm. Tělo má černé, hlava a štít jsou nejčastěji modro-zelené a krovky jsou zářivě červeno-měděné se zeleným lemem. Může být i bronzově zelený, modrý, fialový nebo mosazně černý s častými přechody při různosti zbarvení štítu a krovek. Na krovkách se nachází typicky 6 jamek, ale celkový počet může být 1 až 10.
Dospělci nejčastěji od dubna do září. Je hojný na polovlhkých až velmi vlhkých stanovištích bez zastínění, jako jsou např. louky, pastviny, písčiny, zarostlé břehy vod či vlhké lesní světliny. Brouci žijí od nížin až do hor, nejčetnější jsou však v pahorkatinách. Pobíhají po polních cestách, ukrývají se pod starou kůrou pařezů i dříve poražených stromů, zalézají do mechu, do starého listí, pod kameny i pod staré dřevo. Je to makropterní druh.
Brouk i larva jsou draví. Loví larvy hmyzu a jiné drobné živočichy. Imaga zimují. Páření probíhá od dubna do května. Dospělí brouci se líhnou již v červenci a srpnu.
Zdroj obrázků: hlavní: Pinterest
Amara (Amara) aenea (DeGeer, 1774) - Kvapník kovový
Čeleď: Carabidae
Velikost 6,1 - 8,4 mm. Tělo je relativně ploché, široce oválné. Krovky s mělkými rýhami, které se před špicí krovek neprohlubují. Barva krovek je obvykle kovově mosazná. Vyskytují se však i jedinci s krovkami černými, zelenými či modrými až fialovými. Prvé tři články tykadel a holeně jsou světle červeno-hnědé. Přívěsky jsou černé.
Dospělci jsou nalézáni téměř po celý rok, od března až do listopadu. Je to makropterní druh, byl pozorován v letu. Jedná se o velmi hojný druh, který je rozšířen od nížin až do hor. Jako eurytopní druh otevřených stanovišť vyhledává především okraje polí a polních cest, suché louky, meze, stepi a také ruderální stanoviště.
Zimu přečkávají imaga, na jaře probíhá rozmnožování a larvy se vyvíjejí během jara a počátkem léta. Nová generace se líhne koncem léta a na podzim. Larva je pravděpodobně všežravá, dospělci se živí zejména travinami, semeny rostlin a larvami hmyzu.
Zdroj obrázků: hlavní: Schmidt, 2024
Amphimallon solstitiale solstitiale (Linnaeus, 1758) – Chroustek letní
Čeleď: Scarabaeidae
Dospělí jedinci dosahují délky 14 - 18 mm. Tělo je obvykle žlutavé až rezavé (žlutohnědé), méně často hnědé. Celé tělo je silně chlupaté, což mu dodává mírně sametový vzhled. Krovky jsou podélně žebrované - mají na sobě obvykle tři vystouplé rýhy. Tykadla jsou paličkovitá a vějířovitá (lamelovitá). Samci i samice mají tykadlovou paličku. Samci ji mají delší a s více lístky (destičkami) než samice.
Dospělí brouci jsou aktivní především v letních měsících - obvykle od června do srpna. Dospělci jsou aktivní hlavně za soumraku (kdy se rojí a létají) a v noci. Jsou silně přitahováni světlem. Létají poměrně nemotorně a mohou narážet do předmětů nebo lidí. Typickým habitate jsou louky, okraje polí, parky, zahrady, remízky, křoviny či světlé lesní okraje - obecně suché až středně vlhké otevřené stanoviště s travním patrem. Je široce rozšířen v Evropě, střední a západní Asii, s výjimkou dálného severu. Vyskytuje se také v severní Africe. V ČR je hojný a běžný od nížin až po pahorkatiny. Dospělci jsou polyfágní, živí se listy různých dřevin a bylin. Preferují listy ovocných stromů (resp. obecně listnatých stromů) někdy se živí i jehličím a kůrou jehličnatých stromů (např. mladé borovice). Larvy jsou podzemní škůdci, kteří se živí kořínky trav a bylin.
K páření dochází v červnu a samičky kladou vajíčka do půdy v průběhu července. Samička klade 30 - 45 vajíček do měkké půdy, obvykle 10 - 20 cm hluboko. Larvy se líhnou z vajíček za 4 - 6 týdnů, poté se vyvíjejí v půdě, kde se živí kořínky. Vývoj larvy je poměrně dlouhý a trvá obvykle 3 roky, v chladnějších oblastech až 4 roky. Ponravy přezimují hlouběji v zemi. Délka kukelního stádia je kratší (měsíce), pak se líhne dospělec a vylézá v následující sezóně. Dospělý brouk se líhne z kukly obvykle na jaře nebo v časném létě a jeho život je relativně krátký, maximálně 2 měsíce.
Zdroj obrázku: Тилли, 2017
Anchomenus dorsalis dorsalis (Pontoppidan, 1763) - Střevlíček ošlejchový
Čeleď: Carabidae
Tento velmi pohyblivý střevlíček dosahuje velikosti 5,8 - 7,5 mm. Jeho variabilita zbarvení je značná. Nejčastěji má hlavu i štít krásně kovově zelené, krovky hnědožluté rozsáhlou zelenou skvrnou v posleních dvou třetinách jejich délky. Krovky však mohou být též zcela červeně oranžové nebo modré a kovově modrá skvrna může být potlačena nebo není vůbec zřetelná. Všichni jedinci mají červenožluté nohy a články tykadel.
Dospělce najdeme již od konce března až do začátku listopadu od nížin až do horských údolí. Obývá suchá a mírně vlhká pole, pastviny, drobné remízky, křovinaté stráně, lesy i zahrady. Pod kameny se často vyskytuje ve větším počtu jedinců. Dospělci mají schopnost létat. Stejně jako většina střevlíků jsou draví. Součástí jejich potravy jsou mšice, housenky a jiný drobný hmyz.
Zdroj obrázků: hlavní: Schmidt, 2008
Anisoplia (Anisoplia) villosa (Goeze, 1777) – Listokaz chlupatý
Čeleď: Scarabaeidae
Velikost dospělce je 10 – 11 mm. Je to středně velký brouk s charakteristickým osrstěním. Hlava, štít (pronotum), nohy a tykadla jsou černé (štít může být někdy i kovově zelenavý). Krovky (elytra) jsou hnědé, často s černými skvrnami nebo vzory, méně často zcela černé. Hlava a štít nesou husté, světlé a vztyčené chloupky. Přední polovina krovek má osrstění stejně dlouhé jako na štítu, směrem dozadu se postupně zkracuje. Spodní strana břicha má husté a vztyčené ochlupení. Má charakteristický tvar clypea, který je silně zúžený u báze a připomíná rypáček.
Dospělci se vyskytují od konce května do konce července, někde i do poloviny srpna. Jedná se o typickou letní fenologii, kdy se brouci objevují na otevřených stanovištích a jsou často pozorováni na travních porostech, kde se živí. Dospělci obývají otevřené biotopy, často jsou pozorováni na trávách, na jejichž květech se živí. Preferují otevřené louky, stepi, písčiny a suché trávníky. Vyskytuje se v západní, střední a jižní Evropě. V ČR se vyskytuje spíše lokálně, ale je spíše vzácný; známy jsou záznamy zejména z jihozápadních a jižních Čech. Imaga se živí na travních porostech, kde okusují květy trav. Často je lze pozorovat přichycené na stéblech trav během denní aktivity. Larvy jsou saproxylofágní, což znamená, že se živí rozkladem organického materiálu v půdě, konkrétně mrtvým dřevem a humozní složkou půdy.
Rozmnožování probíhá v létě (červen–červenec), kdy se objevují dospělci. Po páření samice kladou vajíčka do půdy. Přesná délka vývojového cyklu pro A. villosa není v dostupné literatuře detailně popsána, ale u příbuzných druhů z rodu Anisoplia byl zaznamenán dvouletý vývojový cyklus. Larvy A. austriaca se živí kořeny rostlin a humusem. Larvy přezimují v půdě a na jaře pokračují ve vývoji. Kuklení probíhá v půdě v pozdním jarním nebo časně letním období. Kukly se pak vyvíjejí koncem května a dospělci se objevují koncem června.
Zdroj obrázku: Borowiec
