Blok "Představujeme"
Carabus (Pachystus) glabratus glabratus (Paykull, 1790) - Střevlík hladký
Velikost 22 - 34 mm. Zbarvení je tmavě leskle modré až černé, velmi vzácně červeno-hnědé. Spodní strana těla a přívěsky jsou zbarveny černě. Oči silně vystupují z povrchu hlavy. Tykadla dosahují přibližně poloviny krovek. Štít má čtvercovitý, jeho zadní rohy tvoří krátké laloky. Tělo je hodně klenuté a krovky oválné. Celé tělo je hedvábně hladké, bez skulptur.
Vyskytuje se od července do října ve vlhkých stinných lesích, zejména v okolí potoků a řek. Najdete ho od nížin a pahorkatin až do subalpinského pásma. Loví převážně v noci, avšak po letním dešti se objeví na lesní cestě i za dne. Je to výrazný dravec, jehož kořistí jsou různí drobnější živočichové, hlavně larvy různého hmyzu, dešťovky i menší plži. Mepohrdne ani mršinou. V houbové sezóně se někdy objeví na plodnicích hub.
Samice klade vajíčka během léta. Larva do podzimu dorůstá a zakuklí se. Nová generace se líhne buď již na podzim, někdy však až z jara.
Carabus (Carabus) granulatus granulatus (Linnaeus, 1758) - Střevlík zrnitý
Velikost 16 - 23 mm. Zbarvení těla je nejčastěji bronzové, měďové, ale může být i zelenavé až do téměř černého. Stehna mohou být u některých jedinců červená. Štít je tečkovaný a nepravidelně vrásčitý, jeho zadní okraj je buď rovný nebo jen velmi mělce vykrojený. Krovky jsou velmi málo klenuté. Prvé žebro při švu je slabé a ztrácí se přibližně ve 2/3 délky krovek. Většina jedinců nemůže létat, ale vyskytují se i výjimky. Za letu byl pozorován ale zcela výjimečně.
Objevuje se od dubna do října ve vlhkých lesích, na polích i loukách od nížin až do nadmořské výšky kolem 2 000 m n.m. Ukrývá se pod kameny i v mechu. Je to dravec, lovící drobný hmyz, jeho larvy a kukly, drobné měkkýše, dešťovky a podobně. Byl také pozorován na tlejícím ovoci. V brambořištích jsou jeho potravou larvy a kukly mandelinky bramborové.
Samice klade po přezimování v pozdním jaru a v létě do země jednotlivě asi 40 vajíček do malých dutinek mělce v zemi. Poté během července a srpna umírá.
Carabus (Pachystus) hortensis hortensis (Linaeus, 1758) - Střevlík zahradní
Velikost 23 - 30 mm. Jeho povrch je lesklý, základní zbarvení tmavě černo-hnědé s měděným, modravým nebo zelenavým třpitem. Dvě řady jamek na krovkách mají typicky zlatitou nebo mosaznou barvu, vzácně jsou zelené. Spodní strana je leskle černá. Krovky jsou oválné s jemným žebrováním a jamkami. Okraje krovek třpytivě načervenalé.
Objevuje se v dubnu až říjnu v lesích nížin a pahorkatin, vzácně vystupuje do hor. Na polích a v zahradách jen zřídka. Je to noční druh, který je za dne ukrytý. V noci loví rozmanité hmyzí larvy, hlemýždě i poměrně velký hmyz. Je schopen ulovit například i chrousta. Vábí ho i mrtvolky drobnějších savců.
Tmavě zbarvená dravá larva dorůstá délky až 30 mm. Zakuklí se v zemi, kde se vylíhne imago. Brouci přezimují v trouchnivějících pařezech nebo v polštářích mechu.
Carabus (Chaetocarabus) intricatus intricatus (Linaeus, 1761) - Střevlík vrásčitý
Velikost 24 - 36 mm. Zbarvení je černé s fialovo-modravým třpytivým povrchem. Vzácně může být se zeleným nebo černým nádechem. Ze spodu černý, přívěsky jsou také černé. Hlava je silně vrásčitá, oči silně vystupující. Štít s dobře viditelnými zašpičatělými zadními laloky. Krovky oválného tvaru s četnými vrásami.
Dospělci již v dubnu až červnu, druhá generace srpen až září. V červenci a srpnu prodělávají brouci letní spánek. U nás patří k hojným druhům střevlíků. Je to spíše podhorský až horský druh, vystupuje až do 1500 m n. m. Typickým biotopem jsou lesy převážně listnaté, ale i jehličnaté, často ho najdeme také poblíž lomů. Vyskytuje se i v parcích. Je to denní dravec, kdy za kořistí leze dokonce i na stromy. Živí se hmyzem, měkkýši, dešťovkami, ale vyhledává i lesní houby, šťávu, prýštící z poražených kmenů a pařezů a v zahradách šťávu z měkkého přezrálého ovoce.
Imaga zimují pod kůrou nebo v hnijícím dřevě. Brouci nového pokolení se objevují na podzim.
Zdroj obrázků: hlavní: Schmidt, 2008
Carabus (Carpathophilus) linnei linnei (Panzer, 1810) - Střevlík Linnéův
Velikost 15 - 22 mm. Hlava a štít jsou svrchu měděné, spodní strana černá, holeně jsou červenohnědé, chodidla a stehna tmavohnědá. První článek tykadel je načervenalý, ostatní jsou hnědočervené. Štít je slabě příčný, strany k bázi jsou silně prohnutě zúžené a zadní rohy jsou delší a ostřejší. Štít je jemně zrnitý, krovky jsou jemně rýhované se třemi řadami patrných jamek.
Objevuje se od května do září. Jeho typickým biotopem jsou lesy rozsáhlejších horských masivů, kde vyhledává vlhčí místa. Je to stenotopní, hygrofilní druh světlých vlhkých listnatých lesů, obyvatel břehů lesních mokřin, potoků a rašelinišť, preferující tlející dřevo. Osidluje však i smíšené lesy kolinního až montánního stupně. Stoupá do nadmořských výšek až 2300 m n.m.
Samička klade vajíčka v srpnu až září, larvy i imága přezimují většinou v mrtvém dřevě. Kukelní komůrky opouštějí noví brouci v červnu až srpnu a jsou již v témže roce aktivní, pohlavní zralosti však dosahují až v roce následujícím.
Zdroj obrázků: hlavní: Panin, 2011